Článek
Tento týden jsme se například dozvěděli, že Turecko nemusí nezbytně usilovat o členství v Evropské unii. Místo toho se může přidat k Šanghajské organizaci pro spolupráci. Erdogan by si nijak nepomohl. Cílem Šanghajské organizace pro spolupráci není kolektivní obrana nebo budování ekonomické spolupráce.
Turecký prezident také vyžaduje bezpodmínečnou podporu okolního světa v reakci na neúspěšný vojenský puč. Jenže je rozdíl mezi snahou o stabilizaci země, potrestáním viníků a čistkami po vzoru totalitních časů. Vrcholem všeho je zatykač na spolupředsedu strany zastupující zájmy syrských Kurdů. Jejich jednotky na rozdíl od tureckých bojují proti samozvancům z takzvaného Islámského státu už dávno. A jsou spojenci Západu.
Vše došlo tak daleko, že před strachem ze stíhání Turecku utíkají vojáci i diplomaté. Žádají v zemích svého působení o azyl, aby se nemuseli vrátit domů. Naposledy tak učinili turečtí vojáci sloužící na základně NATO v Německu. V reakci šéf Severoatlantické aliance Jens Stoltenberg vyzval Ankaru, aby respektovala zákony a občanské svobody.
Na Erdogana pouhá slovní varování očividně vliv nemají. Nic si nedělal ani z odsouzení svých územních nároků na sousední země. Zřejmě slyší jenom na tvrdý přístup. Ten je jednoduché vyvinout. Ozbrojené složky jsou po čistkách částečně paralyzovány. O ekonomické síle nemůže být řeč.
Je potřeba opět zmrazit přístupová jednání se všemi důsledky. Obnovit by se měla až ve chvíli, kdy se Turecko vrátí na cestu liberální demokracie. Nebo pokud přijde Erdogan k rozumu a začne se chovat tak, jako na počátku své vlády. Měl by si také odvyknout státy Evropské unie označovat za ráj teroristů, což jsou v jeho pojetí Kurdové a údajní stoupenci duchovního Gülena.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.
A pokud by Erdogana například napadlo splnit svou výhrůžku posadit všechny běžence do autobusu a poslat do Unie, nabízí se radikální řešení. Tureckou ekonomiku během chvíle rozložily ruské sankce a ruští turisté, kteří zůstali doma. Co by s ní teprve mohla udělat odveta Evropy? Tureckému prezidentovi je potřeba dát jasně najevo, že nestojí v čele mocné říše. Sultanát je minulostí a je rozdíl mezi zájmem o spolupráci a slabostí.