Článek
Velká Británie nemá psanou ústavu. Mayová proto měla poměrně volnou ruku v tom, jaký „ústavní“ postup zvolí pro aktivaci procesu vystoupení Velké Británie z Evropské unie. Rozhodla se, že obejde parlament, který by dle mínění mnoha expertů měl rozhodnutí lidu formálně stvrdit.
Její argument zněl, že rozhodnutí už bylo učiněno britským lidem, a nyní je už jen na vládě, aby ho vykonala. Referendum nebylo ovšem takto jednoznačně koncipováno, jakkoliv se předpokládalo, že se jím budou politici řídit.
Navíc se postup zvolený Mayovou dotýká samotné legitimity parlamentní demokracie. Mohl by být použit i v budoucnosti jako precedens k obcházení parlamentu.
Mayová samozřejmě ví, proč se pokusila parlament obejít. Není si totiž jistá, že má v obou komorách parlamentu potřebné většiny k tomu, aby parlament na základě výsledků referenda dal svolení, že vláda může čl. 50 aktivovat.
Jiným, pro vládu nepříjemným scénářem je, že by parlament sice brexit formálně potvrdil, ale posunul termín pro aktivaci čl. 50 někam do budoucnosti, přičemž by sám chtěl definovat podobu brexitu. Velká Británie totiž nemusí nutně volit „tvrdý“ brexit, který by zpřetrhal většinu smluvních pout s EU, ale může teoreticky usilovat o „měkký“ brexit, kdy by země přestala být formálně členem EU, ale zůstala by zavázána většinou evropských smluv a politik.
Vláda se hodlá odvolat k Nejvyššímu soudu, který má rozhodnout v polovině prosince. Pokud by rozhodnutí londýnského soudu potvrdil, může vypuknout skutečná ústavní krize, před kterou v souvislosti s referendem o brexitu mnozí varovali.
Referendum už rozštěpilo britskou politiku. Nyní mohou hádky o správný postup vést až k ústavně-politické paralýze.
Je také možné, že se žádný brexit nebude nakonec konat. Parlament ho nemusí schválit, protože se prostě pro brexit, se všemi jeho možnými důsledky, nenajde dost hlasů. Anebo prostě proto, aby ukázal, že suverénem je v britském systému on.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).
Spekuluje se, že by Mayová mohla v reakci na případné potvrzení prvoinstančního rozsudku Nejvyšším soudem vypsat nové volby s odůvodněním, že o tak zásadní otázce by měl rozhodnout parlament, jehož složení bude odrážet nejnovější vývoj. Jenže je možné, že mnoho lidí, kteří hlasovali pro brexit, nebude ve světle chaosu, který referendum způsobilo, chtít volit poslance, kteří by brexit potvrdili. Velká Británie má před sebou nejistou budoucnost.