Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Teď už jen vzpouru zdravotních sester

Novinky, Alexandr Mitrofanov

Foto: Milan Malíček

Alexandr Mitrofanov

Článek

„Ale doma už je nikdo nechtěl, hlavně mládež a zdravotní sestry se vzbouřily, a tak je za velikého zvonění zvonů vyhnali a zřídili pro ně v Albánii rezervaci jako pro indiány.“ Bezprstý strýc Růžička z filmu Kolja.

„Asociace profesionálních divadel a Herecká asociace vydaly společné prohlášení nazvané Nemůžeme mlčet... Odsoudily nedávné prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů o oficiální politice Česka vůči Číně i ‚mstivou hanebnost‘ prezidenta, který neudělí vyznamenání pamětníkovi Osvětimi a Terezína Jiřímu Bradymu.“ Z čerstvých zpráv.

„Prezident republiky je mužem minulosti a nemá již naší společnosti nic pozitivního nabídnout! K tomu nelze mlčet! Využijeme všech zákonných možností, abychom dali tento náš odpor najevo, otevřeme divadla svobodnému dialogu svobodných lidí,“ uvedla Asociace profesionálních divadel a Herecká asociace.

Vypadá to na snahu vrátit dobu před téměř přesně 27 lety, kdy byla divadla místem neustálých debat. Jak zabránit mozku, aby s ďábelským úšklebkem neservíroval Marxovo „dějiny se opakují dvakrát, poprvé jako tragédie, podruhé jako fraška“? Dobře, fraška z toho nejspíše nebude. Ale proč vypadá tento nostalgický pokus nepatřičně?

Protože se úplně jinak cítí ta část společnosti, která dnes stojí za Zemanem. Na konci roku 1989 byli jejich předchůdci ve vnímání svobody a demokracie v hluboké defenzívě, třásli se o existenci a někteří bázlivci dokonce o vlastní život. Nikdo tu nebyl, kdo by je podpořil.

V SSSR dal Gorbačov ruce pryč od vyhasínajících komunistů v satelitech. Francis Fukuyama radostně ohlásil konec dějin a triumf liberální demokracie na věčné časy a nikdy jinak. Jeden za druhým padaly reálně socialistické režimy v okolních státech. Západ jásal, Východ zuřil.

Dnes je to hodně jiné. Ve třech zemích, s nimiž jsme ve Visegrádské skupině, jde vývoj zpět od demokracie k autoritářství. V Evropě na západ od nás je problémů, že by se daly nakládat lopatou. Přímo u nás sílí příklon k vůdci, který by prostě zařídil, aby bylo líp. Pří vší úctě, debatami v divadlech se toto nezmění.

A jak by se něco změnit dalo? Tady je informace k přemýšlení zde. Zeman nedávno prozradil, že jsou v něm dvě bytosti. Jedna trvá na nové kandidatuře na Hrad, druhá by raději odpočinek. Boj potrvá do března, pak prezident oznámí, jak dopadl a jak se tudíž zachová coby celek. Když bude víc takových průzkumů jako citovaný, mohla by zvítězit touha po důchodu.

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Nelze ovšem vyloučit, že mezitím vypukne vzpoura zdravotních sester. Těch, které ještě neprchly do ciziny za lepším.

Reklama

Výběr článků

Načítám