Já vím, že srovnání čtyř českých nejvyšších ústavních činitelů s někdejším čínským gangem čtyř kulhá jako každé srovnání zde. Jenže samotná formulace „Společné prohlášení nejvyšších ústavních činitelů České republiky” zní jako překlad z čínštiny. A taky ono „přiznání lítosti a uznání spoluviny“ je hodně podobné.

Já vím, že starý muž jménem dalajlama ohrožuje bezpečnost Číny, protože za ním stojí divize Tibeťanů připravených obsadit Říši středu. A že kdyby Hrad na své webové stránce nevydal „Prohlášení“, přestal by Milan Škoda dávat góly za Slavii i reprezentaci. Jenže stojí toto všechno za dobrovolnou koupel v sójové omáčce?

Já vím, že kromě středoasijských států a Ruska nemůže jinde než v Číně mít náš prezident pocit, že je prodlouženým krtečkem dějin, protože jinde mu dávají nezdvořile na vědomí, že je jejich slepým střevem. Jenže stojí to za to dvěma ze tří zbývajících nejvyšších ÚČ, kteří jsou mladí a měli slibně našlápnutou kariéru? Tímto krokem si ji rozhodně neposichrovali.

Protože já sice vím, že tvrdému jádru soc. dem. voličů a Zemanovým voličům tuplem je úplně kdesi dalajlama včetně jeho českých příznivců, protože chtějí slyšet, že příklonem k čínskému modřínu aspoň trochu zmírníme touhu po ruském dubisku, od něhož nás násilně odtrhl zlý strýček Sam. Proto chtějí ujištění, že s Čínou bude líp. Jenže po včerejšku může Bohuslav Sobotka zamávat hedvábným šátečkem svým nadějím na získání městských liberálů a mladých voličů. A zbytek elektorátu ho nemá až tak rád, aby podpořil další vývoj jeho kariéry.

Já vím, že dělat ministra zahraničí v zemi, kde proti vám stojí prezident, který si dal za úkol každým krokem ilustrovat ústavní pasáž, že není odpovědný, je peklo a takový ministr vypadá občas jako chameleón. Jenže v sebeobraně nahlásit, že „Společné prohlášení nejvyšších ústavních činitelů České republiky“ je nápadem nikoli Hradu, ale ministrovým, je počátek cesty příslušného ministra ven z politiky, na jejímž konci čeká s úsměvem Zdeněk Škromach. Ostatně Lubomír Zaorálek je stejně starý jako on. Hlášení podal v rozhlase signatář Jan Hamáček.

Já vím, že většina soc. dem. signatářů si musela v duchu říkat, že to není nic osobního, protože je to jen byznys, tedy politika, která byznysem do velké míry skutečně je. Jenže pozice, které tímto vyklidili, už obsazují lidovci, kteří si zachovali tvář, a také Andrej Babiš, který už nám cituje Masaryka.

Všechno tohle vím, ale nemůžu si jako občan pomoci: Signatáři „Prohlášení“ vypadají jako maňásci na čínských hůlkách, ale v českých šaškovských čapkách.