Článek
Zasluhují masovější dosah, neboť většina komentářů ve velkých a vlivných médiích je u nás neuvěřitelně prvoplánová, záštiplná, papouškoidní a z hlediska logického myšlení a struktury textu na hranici kretenismu.
Tak snad se mi to povede lidově ve zkratce podat. A přidám něco ze své hlavy.
Souboj pravice a levice, jak jej známe třeba z Británie a USA sedmdesátých a osmdesátých let či ČR v roce 1995, tedy nižší vs. vyšší daně, popřípadě míra státních zásahů do ekonomiky, vlastníci vs. pracující... Tak tento střet je mrtev a již neurčuje hlavní politická témata.
Není to žádný div. Tato témata se zrodila teprve nesměle s průmyslovou revolucí, vznikem marxismu... Ale předtím (pomalu od starověku) dominovaly střety jiné. Centrum vs. periferie. Katolictví vs. nekatolictví a jeho vliv na stát (jako pohrobka máme u nás KDU-ČSL). Město vs. venkov – mj. hlavní opora první republiky – Agrární strana. Nebo třeba komunismus vs. antikomunismus koncem osmdesátých a zkraje devadesátých let.
No a nyní začínají politice nově dominovat takzvaná „postmateriální“ témata. Skutečně. Jestli bude DPH 15 nebo 16 procent a zruší se dědická daň – tedy ne že by to nebylo důležité a ne že daně nemají být nižší (podle mě), ale už to není téma, které by zásadně otřásalo společností a rozhodovalo volby.
Razantní nástup „nové levice“ (neomarxisté), která dominuje obamovské Americe i většině zemí EU, přináší zcela nová témata a střety: Může se ve venkovské hospodě kouřit, když to jejímu majiteli nevadí? Má homosexuál právo adoptovat dítě? Jsme schopni a ochotni se zbraní v ruce bránit svou zemi a její hranice?(V současném Řecku, Itálii a dalších zemích nikoli, jak ukazuje migrační invaze.) Vstup státu do rodinné výchovy (včetně brachiálních únosů dětí státem v Norsku i jinde); výchova dětí ve školách ke globálnímu a evropskému myšlení; karikatura lidských práv – třeba právo nemít vyvěšenou fotku v obchodě má zloděj, který zde kradl. Není diskriminační, že máme v pase uvedeno pohlaví a nemáme záchodky pro transgender (nebo jak se to jmenuje) osoby? Rozklad národních států ve prospěch rajské nadnárodní říše; klimatologické pavědecké hovadiny; hysterická ochrana všech možných, často bizarních, minorit...
Výsledkem je, že se většina politických stran nově štěpí na těchto tématech jaksi uvnitř.
Socialisté i svobodní, ódéesáci i komunisté. Čím standardnější a větší strana tím více, neboť více historicky sdružuje lidi na principech minulých střetů levice vs. pravice. Ale řekněte dnes třeba před klasickým starým socialistou „Dienstbier“ nebo „Marksová“. A určitě i naopak.
Koneckonců i tyhle moje pondělní komentáře mají na některých uzavřených webech ODS tak ohnivou a fanatickou kritiku (od novolevicové minority), o které se zdejším diskutérům, kteří se snaží pod článek napsat něco fakt hnusnýho, ani nezdá. A nejde o nic osobního, jde o ideové rozdíly v nových tématech.
Novější strany vzniklé z neomarxistických idejí (jako Zelení) patrně tento střet tak silný nemají, chybí v nich ta konzervativnější část, ale to třeba jen nevím.
Není to nikterak česká specialita, podobně jsme mohli sledovat třeba politické strany britské při nedávné kampani k Brexitu. Nebo drtivý úspěch Donalda Trumpa v amerických primárkách. Trump není neomarxista, z toho pramení jeho úspěch – hájí jednu ze stran hlavního politického střetu. Jeho konkurenti bojovali často minulé bitvy a pes po nich neštěkl.
Ať už sledujeme Británii, USA či ČR – všimněme si, že ač jsou oba tábory relativně vyrovnané, ve vedení všech relevantních politických stran a v médiích dominují většinou lidé s kladným či maximálně neutrálním vztahem k nové levici nebo lidé úpěnlivě bojující minulé bitvy (politické strany na sestupu).
Stará pravice a levice mají dnes společný zájem – zachovat svět alespoň částečně v přirozené a srozumitelné podobě. Žijeme v době tekutých písků, které povalují někdejší jistoty.
Václav Klaus ml.
Absolvoval Přírodovědeckou fakultu UK. Přes 20 let působil na půdě gymnázia PORG jako učitel, zástupce ředitele a ředitel (15 let). Pod jeho vedením se gymnázium stalo nejúspěšnější střední školou ve výsledcích státní maturity a dalších žebříčcích a rozšířilo se o další dvě pobočky v Praze a Ostravě.
Založil Asociaci aktivních škol (sdružuje přes 100 českých škol). Je autorem mnoha odborných článků, dvou matematických učebnic a dalších knih (publicistika, školský systém).
Od roku 2014 publikuje pondělní komentáře na Novinky.cz.
Vede jeden z největších českých šachových klubů a dosud aktivně závodí na kole.
Na podzim 2017 byl zvolen poslancem za ODS, 16. března 2019 byl ze strany vyloučen. Nyní je poslancem za hnutí Trikolóra.
Více se dočtete na osobním webu autora vkml.cz