Článek
Pokud za tento výkon a další podobná extempore - doprovázená fašizující rétorikou - dají voliči panu Konvičkovi hlasy ve volbách, což byl bezpochyby hlavní motiv celé frašky, nelze než to komentovat rčením „komu není rady, tomu není pomoci“.
Mnohem závažnějším problémem je kontext celé akce. Rozum totiž zůstává stát nad vysvětlením pražského magistrátu, proč tuto akci jeho úředník povolil. Prý ji nemohl zakázat. I proto, že byla koncipována jako divadelní představení!
Navíc by podle příslušného úředníka prý bylo možné takovou akci dopředu zakázat, pouze kdyby jeho úřad věděl, že „to shromáždění může vyvolat násilí nebo kdyby tam byly rasové podněty“.
Něco takového se ovšem v případě akce organizované člověkem, který je už od loňského podzimu trestně stíhán za podněcování k nenávisti vůči skupině osob, opravdu, ale opravdu nedalo předpokládat!
Při sledování zpráv o tom, jak vyděšení turisté prchali po spuštění střelby do bezpečí, se vtírá na mysl parafráze slavné otázky z Hřebejkových Pelíšků: „Kde udělali naši úředníci zase chybu?“ Je pěkné, že si ji nakonec alespoň byli schopni přiznat a představení bylo předčasně ukončeno.
Pan Konvička má velké štěstí, že žije v zemi Josefa Švejka. V ní prezident země sice vybízí občany, aby se sami vyzbrojovali vzhledem k hrozbám, které se snažil umělecky ztvárnit Konvičkův divadelní spolek, ale vzhledem ke skutečnosti, že se takové hrozby Čechů týkají zatím jen abstraktně, to nemá moc velkou odezvu.
Představme si ale, že by Češi reagovali na terorismus stejně jako občané Izraele, kteří žijí v prostředí reálných teroristických útoků svoje každodenní životy. Chovají se vesměs klidně, nepropadají panice, ale zásluhou povinné vojenské služby pro muže i ženy neváhají teroristy sami zneškodnit, když je třeba.
Nejenže by Izraelci vnímali Konvičkovo představení jako nehorázné „chucpe“, ale než by těm z nich, kdo by se náhodou přichomýtli k představení pomatenců hrajících si s replikami zbraní na teroristy z IS, stačil někdo vysvětlit, že jde jen o švejkovinu, byli by pan Konvička a spol. zneškodněni. Možná s fatálními následky.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).
U nás budeme nepochybně svědky jen dalších švejkovin, tentokrát v podobě (ne)konání a výroků příslušných orgánů.