Článek
Zejména milovníci spikleneckých teorií jsou přesvědčeni, že Putin má extrémně dlouhé prsty a dokáže vyvolávat krize i ve velmi vzdálených, odlehlých oblastech. Ale ani ti největší odpůrci ruského prezidenta si nemyslí, že by dokázal zosnovat odchod Velké Británie z EU.
O tom rozhodli britští voliči v referendu, které jim slíbil bývalý britský premiér David Cameron, aby se udržel u moci a zabránil rozvratu vlastní konzervativní strany. Že Moskvě vyhovuje brexit, je však jasné skoro každému, oslabil obě strany. EU navíc opouští země, která byla jednou z nejkritičtějších ke Kremlu.
Těžko lze také Putina podezírat, že by zosnoval puč v Turecku, který by oslabil tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana, jenž se Rusku vzepřel a kterému nakonec nezbylo než se Kremlu omluvit za sestřelení ruského bombardéru.
Putin si ho pak mohl dovolit velkomožně podpořit a těšit se z toho, jak druhá nejpočetnější armáda NATO při čistkách ztrácí svou sílu, aniž by pro to musel cokoli udělat. A ještě má jistotu, že Turecko se mu v současné situaci nebude dívat pod prsty, co všechno dělá v Sýrii, aby udržel u moci Bašára Asada.
Putin se navíc snadno ukazuje jako zachránce syrského lidu, když Západ dlouho neviděl, že mezi odpůrci Asada hrají klíčovou roli nemilosrdní sunnitští fundamentalisté z Islámského státu a přejmenované Fronty an-Nusra, kteří by šíity nejraději roznesli na kopytech.
Ne, Putin se nemusí příliš snažit a nemusíme mu připisovat větší schopnosti než má, a upozorňovat, že se nyní páchá podezřele moc atentátů stejně jako v sedmdesátých letech, kdy SSSR podporoval přes své satelity palestinské teroristy a Kaddáfího Libyi.
Samozřejmě, soustředění EU na migrační krizi a islámské teroristy Kremlu taky nemusí být proti mysli. Sice se sám obává podobné vlny útoků, ale zase je rád, že má Evropa své problémy. Méně se tak stará o to, co se děje na východě Ukrajiny, kde pokračují boje, či v Podněstří, nad kterým nemá Moldavsko už léta žádnou kontrolu. A nesmíme zapomenout ani na Gruzii. V těchto pro Kreml klíčových oblastech si pak snadno může dělat, co se mu hodí.
Samozřejmě se objevují varovná slova. Pokud ale velitel amerických sil v Evropě generál Breedlove hrozí, jak rychle se mohou dostat ruská vojska do Tallinu a Rigy, aniž by na to bylo NATO schopno zareagovat, je to dvojsečné.
Přestože je Breedlove říká proto, aby upozornil na slabiny NATO jak ve výzbroji, tak v organizaci, a pomohl je tak odstranit, vytváří současně z Ruska mnohem mocnější zemi, než ve skutečnosti je. To Moskvu může jen těšit. Dobře totiž ví, že nepřítel je tak silný, jak my jsme slabí.
Putin slízává smetanu často jen proto, že chyby děláme my sami. Pokud mohli teroristé v Bruselu zaútočit poté, co už byla jejich buňka odhalena, ukazuje to na selhání belgických bezpečnostních služeb, když celounijní jaksi stále neexistují.
Jestliže odejde z EU Velká Británie, je to důsledkem nerozumné politiky Davida Camerona i Bruselu, který nechtěl Londýnu ustoupit ani o píď.
Pokud druhou největší armádu v NATO oslabí puč, neukazuje jen to, že v Turecku selhaly demokratické systémy a vlastní špionážní služba, ale také to, že NATO moc neví, co se mu děje v členských zemích.
Alex Švamberk
Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.
Pokus o puč v Turecku je dalším fatálním selháním aliančních a unijních tajných služeb, které měly aspoň tušit, co se v Turecku usilujícím o vstup do EU může stát. Velké napětí v zemi, kde prezident upevňoval absolutisticky moc a zahájil válku proti Kurdům, nešlo přehlédnout.