Článek
Povstaly tuhle Úcta a Láska. Společně povstaly, společně stojí, společně doufají.
Co se ale během povstání má dělat? Úcta se bojí zeptat z úcty k Lásce, Láska se ostýchá z lásky k Úctě. Protože když se povstane, tak to je vážná mocenská operace. Povstalci, aby vůbec k něčemu byli, musí vyrazit moc z rukou (říká se v takovém případě z pařátů) dosavadních zlotřilých vládců a pak ji převzít sami. Teprve potom můžou v klidu šířit dobro.
Úcta s Láskou sepsaly seznam cílů, které bude nutné vzít ztečí. Televizi, jistou sokolovnu, Hrad a tunel Blanka. Začaly ten plán s úctou a láskou k dobré věci plnit.
Místo veřejnoprávní ale trefily do jedné soukromé televize. Rovnou na poradu. Akorát v okamžiku, když se říkalo, že vedení má na úctu a lásku svůj jasný pohled a kdo s ním nesouhlasí, může dát výpověď. Úcta zbledla, Láska měla oči plné slz, vypadly a šly hledat štěstí jinde.
V sokolovně se jich zeptali, jestli jako znají číslo otevřeného účtu holdingu. Když zjistili, že neznají a že ani nevědí, k čemu se otevřený účet používá, ukázali Úctě a Lásce dveře a křičeli: „Tady už byla před váma Pravda, taky jsme ji kopli do zadku!“
Zachmuřené a ubrečené pak zíraly na oznámení: „Tunel Blanka uzavřen z důvodu vnitřní povodně v důsledku vnějších srážek.“ S poslední nadějí v srdci dobelhaly na Hrad.
Na prvním nádvoří tam stál Michal Horáček a říkal starobylým zdem: „Povstaňme a uvidíme: Máme na víc.
Chci Povstání, které není proti někomu a něčemu, ale pro něco.
Chci povstání toho nejlepšího v nás.
Chcete-li se vy, ať už žijete v jakékoli končině Čech, Moravy nebo Slezska, takového Povstání zúčastnit, dejte mi to prosím najevo. Bude pro mě čest povstat spolu s vámi.“ zde
Snímaly ho u toho kamery. V končině strčila paní do klimbajícího manžela: „Franto, přestaň chrnět, je povstání! Bude mela, třeba něco seženeme po poražených!“ Franta otevřel oči, koukl na obrazovku, zabručel: „Dnes je valcha u starýho Růžičky...“ a spal dál.
...Panu prezidentovi Miloši Zemanovi zazvonil budík. Za chvíli svolal poradce: „Pánové, já vám měl tak nádherný sen. Že Horáček, kterého neznám, se ukázal jako naprostý idiot, který místo toho, aby proti mně vážně připravoval kandidaturu, blábolí o Povstání Úcty a Lásky… Proč se tak řehníte?“ - „Miloši, to nebyl sen,“ řekli poradci. „Ale co to máš s tváří?“
„Sladce se usmívám.“
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.