Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Smrt vůdce Tálibánu a šance na mír v Afghánistánu - Thomas Kulidakis

Novinky, Thomas Kulidakis

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Mulla Muhammad Mansúr je mrtev, oznámila světu s velkou slávou americká vláda. Je ovšem velmi nepravděpodobné, že by jeho smrt měla tak velký význam, jaký jí Washington přisuzuje. Neboli že by se jednalo o „milník v úsilí Washingtonu o dosažení míru a stabilitu v Afghánistánu“.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Thomas Kulidakis

Článek

I po téměř patnácti letech mezinárodních vojenských, ekonomických a politických snah má vláda v Kábulu daleko k možnosti vynucovat své zákony na celém území Afghánistánu. Nyní usmrcený mulla Mansúr, který nahradil předchozího duchovního otce radikálů mullu Umara, dosáhl za krátké období vedení Tálibánu významných úspěchů.

Tálibán ovládá větší území než kdykoli předtím od roku 2011. Dokonce se mu podařilo na krátkou dobu v září minulého roku dobýt Kundúz. Jednalo se o první významný městský úspěch Tálibánu od jeho sesazení. Osvobození hlavního města stejnojmenné provincie města si následně vyžádalo velké úsilí vojáků afghánské vlády, kteří by bez vzdušné podpory Spojených států stěží uspěli. Finální vítězství bylo hořce poznamenáno bombardováním nemocnice Lékaři bez hranic. To vše svědčí, že na síle radikálové nijak nestrádají.

A to v současnosti bojuje Tálibán na několika frontách. Proti kábulské vládě, spojeneckým silám, takzvanému Islámskému státu a v boji mezi svými dvěma hlavními frakcemi. Jedna z nich byla věrná mrtvému Mansúrovi, druhá chtěla moc pro sebe.  Nynější chvíle bezvládí jistě zaseje do řad Tálibánu nejistotu. Ale jako se již ukázalo mnohokrát v minulosti, kde jedna hlava hydry je useknuta, rychle vyroste další.

I přes jistý odpor vůči své osobě Mansúr hnutí stále více sjednocoval. Otázka nyní je, jak dopadne souboj o následnictví. Zdali vzejde jeden silný a mírovému dialogu nakloněný vůdce, nebo se hnutí roztříští na jednotlivé velitele ovládající kusy země, jako je tomu v Libyi. Nejhorší scénář by bylo případné usmíření radikálů z Tálibánu s radikály z takzvaného Islámského státu. Přesto naděje umírá poslední. Proto doufejme v možnost lepší, možnost mírovou, která napraví chyby minulosti.

Největší šancí je jednání světových a regionálních mocností. Jsou jimi především Čína, Pákistán a Spojené státy, které se spolu se zástupci afghánské oficiální vlády sešly v Kábulu. Ohlášeným cílem je zprostředkovat přímé jednání afghánské vlády držící významná města v provinciích s Tálibánem. To však může trvat měsíce. I přesto je dobře, že se jedná. Jen mezinárodní snaha může být korunována úspěchem. Velkou roli bude hrát Pákistán, který je nejen afghánskými představiteli obviňován z podpory Tálibánu. Pákistán však tvrdí, že s Tálibánem „má kontakt, ale neovládá ho“.

Thomas Kulidakis

Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.

V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.

Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám