No tak řekněme pan Bělobrádek, je to milý kluk, všechno, ale on už počtvrté za funkční období letěl do Ameriky. A stojí to strašné prachy.

Milouš Jakeš to neměl dobře zmáknuté. Promluvil sice na Červeném Hrádku, ale že by svoje myšlenky protlačil na první stránku tehdejšího Rudého práva, to ne. Ony mu totiž ty noviny nepatřily.

Dnes je doba jiných možností. Předseda politického hnutí, vicepremiér, ministr financí, pečovatel o státní výdaje a zároveň majitel dvou ústředních deníků, to může být klidně tatáž osoba. A co, může? Je to stejná osoba!

Čtenáři MfD nejsou omezováni na své svobodě vstřebat poselství toho deníku, který kopíruje styl a argumentaci majitele. Vždyť se dějí věci kolem Bělobrádkových „miliónových cest“!

Zatímco v minulosti na vládních stránkách na internetu informoval, co bude ve Státech dělat, tentokrát v plánovaných aktivitách místopředsedy vlády na tento týden stojí jen to, že je na pracovní návštěvě Spojených států.

Otázka, co tam už počtvrté za funkční období dělá, se nabízí.

Ty vágo! Vzpomene si někdo, že Bělobrádek chyběl, když se po volbách jednalo o koalici? A kde byl? V USA! A co tam dělal? Prý ho tam školili! Kdo? To je ale blbá otázka. Američani ho školili. A na co jsou školeni lidi, které Američani školí? No?

Byl jsem s dalšími třemi kolegy novináři v roce 2002 v rámci stejného programu v USA taky. Ti Američani vám byli tak zákeřní! Za celé tři týdny si nás nikdo nevšiml mimo dobu, kdy jsme poznávali místní redakce a novinářské organizace. A když jsem se jim začal vysmívat, že mají prezidenta s takovými projevy, že by jej naše noviny (tehdy ještě žádné Babišovi nepatřily) druhý den roznesly na kopytech pro zarážející jednoduchost, jen se křenili a říkali: „To je váš názor.“ Ó, ti jsou proradní!

Tak jak je to s tím Bělobrádkem? Banální to je. Tady je zpráva, co v USA dělal, s i dovětkem, že tam neletěl sám, nýbrž s šéfem Sněmovny a poslanci zde. A že si cestu neplatí nikdo z dotyčných sám – jak to udělal v podobném případě Babiš, což vyzvedl jeho list –, je normální stav, kdy v politické špičce není přeoligarchováno.

Banální je i to, že mezi Babišem a Bělobrádkem (stejně jako mezi Babišem a Sobotkou) sice existuje tzv. osobní chemie, ale je toxická jako ovzduší v severních Čechách před listopadem 1989. Ale možná se to zdálo málo, tak se přidal sirovodík.