Nejlépe se přemýšlí za dlouhé procházky. Taková se mi o víkendu zrovna podařila. Ale místo přílivu kladných emocí (například že po vítězství na Letné už Viktorce snad nic nezabrání v získání titulu) mi mozek připravil nečekanou a nechtěnou zábavu.

Nejdříve se stále vracel k oné hodné paní na berounském náměstí, která promluvila k prezidentu Miloši Zemanovi jako k oživlému svatému obrázku a řekla: „Vaše moudrost je nad naše chápání.“

A když jsem tuto jinak v jádru hodnou ženu silou vůle už skoro vytlačil, nakvartýroval se mi místo ní zničehonic Lenin.

ČTĚTE TAKÉ
Nadávky, trenýrky a červené karty. Na Zemana přišli v Berouně příznivci i odpůrci

I když se zničehonic nic neděje. Obvykle se dají najít nitky i k těm nejbizarnějším zjevům. Zpětným vyhledáním zjistíme hned tři podněty. Šéf poslanců KSČM Pavel Kováčik, kterak zvučně prohlašuje ze sněmovní tribuny: „My jako komunisti jsme přesvědčeni, že se má respektovat a ctít právní stát!“

Výročí Leninova narození, už 146., které připadlo na minulý pátek, ale na webu KSČM a v jejích novinách se mi nepovedlo o tom najít ani zmínku. A nakonec dobrotivá berounská paní plná lásky k moudrému vůdci.

Takže mi mozek do rytmu kroků potměšile recitoval básničku V Leninově muzeu, kterou ho krmili na základní škole a která od té doby číhá někde v jeho vzdálených závitech. V češtině jsem žádný překlad on-line nenašel. Kdo se chce pokochat originálem, je zde.

Jsou tam pozoruhodná zvolání a konstatování. Například: „Jak jen uměl přesvědčivě hovořit! A jak mu lidé věřili!“ Anebo: „Ti, kdož vůdci naslouchali, kráčeli za ním kupředu.“

Takový ponor do světa mnoha nejen berounských a nejen paní. Jelikož byl proveden v době, kdy jim mohlo být minus pár let nebo ještě byli v kočárku, ukazuje to na houževnatost touhy být slastně podřízen.

Autorem básně je Sergej Michalkov, sám jejich duševní spřízněnec. Bojarští a šlechtičtí předkové sloužili carům, on zas Stalinovi. Na objednávku vůdce napsal text sovětské hymny, Stalin tam figuroval.

Chruščov pak Stalina svrhl z piedestalu, Michalkov sloužil jemu, z textu hymny Stalina vyhodil a vyzdvihl budování komunismu.

Komunistická éra skončila, Michalkov sloužil novým vládcům a hymnu zase upravil. Už tam byl Bůh. Toužil jsem napsat hymnu pro pravoslavnou zemi, jsem věřící a vždy jsem byl věřící, sdělil autor textu se staronovou hudbou.

Že by měl autor problémy se svědomím? To by se asi těžko dožil 96 let a umřel se slovy: „Tak už jsem měl dost.“ On ano. Jeho mentální bratři a sestry nejenom z Berouna mají naději, že si ještě užijí.