Článek
Přístup Ankary popsal turecký premiér Ahmet Davutoglu následovně: „Trvám na svém přesvědčení, že dá-li Bůh, budeme osvobozeni od vízové povinnosti v červnu. Pokud se tak nestane, pak samozřejmě nikdo nemůže očekávat, že Turecko bude dodržovat své závazky.“
Ale – při vší úctě – Bůh má s pomocí v této otázce málo společného. Nebo by alespoň měl mít. Jedná se totiž o světské zákony, protože v Evropě panuje odluka náboženství od státu. Evropská unie má pro bezvízový styk 72 podmínek, které je potřeba splnit. V současnosti Turecko úspěšně uzavřelo přibližně polovinu.
Pokud bude Ankaře bezvízový styk umožněn, i když nevyhoví i druhé polovině, popře Evropská unie své vlastní hodnoty právního státu. Obětuje je na oltář neschopnosti vyrovnat se s nelegální migrací jinak než vynucenou dohodou s třetí stranou za každou cenu.
V citátu je řečeno více k pochopení odlišného vnímání reality Turecka a EU. Ankara očividně vnímá vztahy se svým okolím domácím pohledem. Pokud by turečtí představitelé chtěli nějakému státu udělit bezvízový styk, prosadí to.
Turecko má navrch
Turecký prezident a premiér disponují také mocí, která jim umožňuje výkony v Evropě nepřijatelné. Mimo jiné také zavřít do vězení k vládě kritické novináře nebo vyhrožovat evropským představitelům posláním migrantů do Evropské unie. I to je jeden z důvodů, proč je Ankara kandidát na členství v Evropské unii již několik desetiletí. Otázky lidských práv, svobody projevu a právního státu jsou důležité.
Není třeba nic zastírat. Turecko má v současnosti nad svými evropskými sousedy navrch. Jeho současné vedení své výhodné pozice také patřičně využívá ke krátkodobým ziskům. Tím se ale vzdaluje svému dlouhodobému cíli, který stále opakuje. Je jím členství v Evropské unii.
Jeho političtí představitelé mohou třeba do omrzení opakovat, že Turecko je seriózní partner a „dělá, co slíbilo.“ Jenže kdo by v klubu chtěl partnera, který se o spolupráci ucházel vydíráním a výhrůžkami a spoléhá více na vůli boží než plnění jasně daných nároků a pravidel.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.
Je ovšem možné, že Turecko jen zkouší, kam až může zajít. A kam jsou členské státy unie ochotny ustoupit. Pokud Ankaře tentokrát vyhoví, její příští požadavky mohou být mnohem tvrdší.