Není mně znám obsah smlouvy o právním zastupování, ale lze předpokládat, že ve vedení České strany sociálně demokratické byli a jsou zkušení právníci a ekonomové, kteří nepodepíší hned tak nějakou blbost. A když už bylo podepsáno a cíl právního zastupování splněn, nedalo se nic dělat: bylo třeba podle smlouvy platit. Už římští právníci říkali, že smlouvy se mají plnit (pacta sunt servanda).

Že sociální demokracii stoupla s nabytím Lidového domu sláva do hlavy a se získáním vládních postů si mysleli, že to nějak dopadne, je ostudným konstatováním pro stranu, která se ohání principy právního státu a dodržováním právních norem.

Nechci se zastávat pana advokáta ani principu smluvních pokut a penále, které desetinásobně navyšují původní závazek. S takovou praxí se do budoucna musí něco dělat, neboť zákonnost pak není spravedlnost. Ale hlava mně nebere, že tak mocná strana, která ústy svých ministrů a vysokých funkcionářů poučuje lid obecný o tom, jak nebezpečné je propadat do dluhů, dělat vůči nim mrtvého brouka a myslet si, že „to nějak vyhnije“, ve svém vlastním hospodaření postupuje jako černý pasažér v tramvaji, který hází upomínky na zaplacení pokuty do koše, až se celková náhrada včetně různých právních služeb vyšplhá do desítek tisíc.

Uznávám, že někdy jít s mazanými advokáty na kluzký led paragrafů může přivodit mizernou polízanici, ale nečinnost a spoléhání na to, že to nějak dopadne, je tím nejméně vhodným řešením.

Proč strana nezaplatila smluvně dohodnutou částku či v případě, když druhá strana chtěla ještě víc, neuložila spornou částku do notářské úschovy, aby se tak vyhnula prodlení? Proč nechala plynout dlouhé roky, až s nimi naběhly neskutečné úroky z prodlení? Těm sankčním úrokům se dalo přece předejít.

Dnešní i bývalí představitelé ČSSD teď jako malí kluci házejí odpovědnost jeden na druhého. Přece musí být jednoznačně doloženo, KDO za tento stav odpovídá? Kde jsou kontrolní mechanismy strany, to nikoho po tak dlouhých letech tato pohledávka nebolela? Seriózní a důvěryhodné vysvětlení od strany však nemáme.

Jediné, co ji teď zajímá, je, kde vezmou peníze na to, aby zase oblepili naše kraje plakáty. Papír volby nevyhrává a prázdná slova už vůbec ne.

Moje babička – prostá vesnická žena – při svatbě dcery bohatého sedláka před mnohými lety ironicky prohlásila, že rodina je samý dluh, ale dělají ze sebe hogo fógo... Není ČSSD v roli takové chlubivé nevěsty? Co když si volič vzpomene na prostá a jednoduchá vysvětlení… a pýcha opravdu předchází pád. Pak nepomohou úsměvy ani zlatá slova na plakátech.

Ten, kdo dělá dluhy, se vystavuje nebezpečí, že bude hodnocen jako nedůvěryhodný k tomu, aby vedl jiné a chtěl být jim příkladem. Aby druhé do dluhů taky nedostal. Což může být i aktuální úvaha před podzimní tvorbou nového státního rozpočtu.