Článek
Ne náhodou se v oblasti morální vyjádřil v duchu křesťanských zásad prezident České křesťanské akademie, teolog Tomáš Halík. Křesťanství je jeden ze základních kulturních stavebních kamenů evropské civilizace. V jeho středobodu je „pomáhat bližnímu svému“. K pomoci nás zavazuje také právo. V mezinárodní oblasti například Listina základních práv a svobod OSN, Úmluva o právním postavení uprchlíků z roku 1951 či český zákon o azylu, podle kterého rozhodují české orgány o poskytnutí azylu. Slovo azyl pochází z řečtiny. Znamená útočiště. Pro bližší představu, život je vrtkavý a nikdo neví, co mu přinese. Nemusí to být jen válka, ale také politická diktatura, která donutí člověka opustit svou rodnou hroudu.
Druhou skupinou jsou pak ekonomičtí migranti. S vidinou lepšího života opouštějí své země a směřují za lepším. U nich se dostáváme do oblasti jiných otázek. Jsou jimi především aktuální a budoucí ekonomické potřeby stále více demograficky stárnoucích zemí Evropy, které je mohou využít v mnoha oblastech svého hospodářství. Pokud je však nepotřebují, mají plné právo je navracet do zemí původu. Samozřejmě civilizovaným způsobem.
Je možné najít několik společných jmenovatelů možného řešení. Za prvé se jedná o snahu zjednat nápravu v samotných zemích, odkud uprchlíci přicházejí. V případě uprchlíků z válečných zón jde především o urovnání konfliktu a obnovu země, na které se budou jistě rádi podílet. Jako příklad lze uvést válkou zmítanou Sýrii, která již nyní dosáhla smutného druhého místa co do počtu uprchlíků hned po Palestině. Podle zprávy OSN v důsledku válečného konfliktu zemi opustilo přes tři milióny obyvatel, tedy celá pětina, a osmdesát procent obyvatel byla uvržena do chudoby. Z hlediska ekonomické migrace, která pochází především ze zemí subsaharské Afriky, pak lze pomoci s vytvořením škol a hospodářství na místě.
Za druhé je potřeba vytvořit společnou imigrační a azylovou politiku zemí Evropské unie. Na tom se shodují hlavní evropští politici napříč zeměmi, naposledy to řekla Angela Merkelová. Takovou politiku, která umožní proměnit dosavadní nelegální uprchlíky v legální. Podle linie ekonomické, bezpečnostní i politické, podle potřebného vzdělání a specializace v případě ekonomických migrantů. Za třetí je potřeba se solidárně podílet na ochraně vnějších hranic Evropské unie. Za čtvrté o celé problematice seriózně debatovat s veřejností, která se právem může obávat možnosti konfliktu odlišných kultur. Zde je třeba zmínit jednu věc. Na světě je 1,6 miliardy muslimů. Pokud by všichni byli radikálové, ubili by nás čepicemi, jak se říká. V tom je pátý přístup – integrační programy. Integrovat neznamená asimilovat, ale začlenit, naučit jazyk a pomoci s prvními kroky.
Výše zmíněné je možno brát jako základ pro debatu. Jinou než tu, při níž se zdá, že desetitisíce uprchlíků jsou v Hodoníně, a ne v Itálii a Řecku. Jinou než tu, která více spoléhá na osobní osočování než na věcné argumenty.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.