Kolem Řecka dál řádí bouře emocí. Česko a Velká Británie protestovaly proti tomu, aby se řecký problém řešil půjčkou ze staršího krizového fondu, který v minulosti společně vytvořily všechny země Evropské unie (EFSM). Za půjčky z EFSM totiž ručí všechny unijní státy, nejen ty, které jsou v eurozóně. Jenže Evropská komise navrhla použít právě tento mechanismus.

Do toho řecký premiér Alexis Tsipras mezi množstvím slov o své těžké, ale nezbytné roli v dějinách řekl, že sice dohodu s eurozónou podepsal, ale nevěří v ni a udělal to kvůli tomu, aby se vyhnul katastrofě, ke které by mohlo v zadlužené zemi dojít. Když píšu tento text, přichází zpráva, že 109 členů ústředního výboru Syrizy z celkového počtu 200 se postavilo proti této dohodě. To zvyšuje beztak velké napětí.

My v Řecku nejsme, ale můžeme číst různé zprávy a reportáže. Ani z nich nevyplývá nic jiného než obraz mimořádné rozjitřenosti. Tu se dozvíme, že Řekové Tsiprasovi píšou dopisy s nadávkami, tu zas, že oceňují jeho úlohu. Citově zabarvené citace řeckých hlasů ať v zemi samotné, nebo i v Česku přinášejí informaci o ponížených, leč hrdých obyvatelích Helénské republiky. Na druhou stranu je k dispozici průzkum agentury Kapa Research pro deník To Vima.

Podle něho se 51,5 procenta Řeků domnívá, že dohoda uzavřená s eurozónou je pozitivní. Celkem 72 procent uvedlo, že nebyla jiná alternativa, než se s věřiteli dohodnout, 70,1 procenta prohlásilo, že by parlament dohodu měl schválit. A 58,8 procenta respondentů vnímá pozitivně premiéra Tsiprase.

Zcela z jiné světové strany se v Bruselu ozval finský ministr financí, kterého veřejné mínění v jeho zemi vede k postoji, že pokud Atény zase přijdou s prázdnými sliby, odmítá už napříště zbytečně mrhat leteckými mílemi. To možná přilije olej do ohně uražené hrdosti těch Řeků, kteří se tak cítí.

Paradoxně mi původ jejich postoje naznačily čerstvé tvíty šéfky Russia Today Margarity Simoňjanové. O Řecku nic nepsala, ale překypovala nadšením z návštěvy své rodiny v Adleru u Soči: „V tátově autě je sauna, asi 45 stupňů, je cítit rybinou a raky. A celkově jihem. Jak se mi stýskalo!“ Čeština na to má přiléhavé rčení: smrádek, ale teploučko. A hlavně je všechno důvěrně známé a není třeba nic měnit, natož vylepšovat.

V Unii je dusno jako mezi lidmi, kteří po delším soužití přišli na to, že mají vůči sobě nepřekonatelný odpor kvůli rozdílu povah a zájmů. Ve vzduchu je rozvod.