Článek
Pomohly mu dvě věci. Na jedné straně to bylo zhnusení velké části české veřejnosti tradiční politikou, kterou vnímala jako zkorumpovanou a neefektivní. Na straně druhé to byla neobyčejná schopnost Babiše opakovaně přesvědčovat veřejnost o tom, že nemá žádné postranní úmysly, k čemuž přispívá i jeho komunikační styl „muže z lidu“, který se navzdory svému bohatství vyjadřuje o problémech přímočaře anebo způsobem, který lze zaslechnout v leckteré české hospodě.
Aby si Babiš tento image udržel, bylo nesmírně důležité, aby nevzbudil ani náznak podezření, že své obrovské moci nějak zneužívá. Některé možné aféry, jako je ta s biopalivy, se mu podařilo rozptýlit nejen kvůli malé schopnosti opozice vysvětlit veřejnosti, v čem spočívá problém, ale i proto, že mu záda kryjí koaliční partneři, kteří upřednostňují vládní stabilitu.
Jenže v poslední době se Babiš a lidé okolo něj začínají stále častěji dopouštět chyb. Začalo to hrozbami Babiše, že internetový deník Echo24.cz, s nímž byl ve válce slov, by se mohl dočkat daňové kontroly. Pokračovalo to stížností firmy Agrofert na Českou televizi kvůli pořadu naznačujícímu Babišův střet zájmů.
Další nedávný incident pak spočíval v tom, že firma Agro Jevišovice, patřící do impéria Agrofert, chemicky zlikvidovala úrodu zemědělskému podniku Agro Bokovštejn Bohumíra Rady, s nímž Agrofert vede spor o půdu. Babiš mohl využít svého práva mlčet, ale místo toho se do sporu vložil prohlášením, že Rada je manipulátor, podvodník a lhář.
I kdyby měl Babiš nastokrát pravdu, jeho angažmá v celé věci je stejná chyba, jako když při koaličním jednání obvinil poslance za ČSSD Ladislava Šincla z korupčního jednání kvůli jeho kritice měnících se postojů ministerstva financí k návrhu na omezení provizí za zprostředkování pojištění. Z připraveného svazku dokumentů Babiš citoval několik údajných možných korupčních prohřešků Šincla, které se týkaly majetkových poměrů v jeho rodině.
Co ministr financí, místopředseda vlády, vlastník Agrofertu a mediálního impéria v jedné osobě evidentně nedoceňuje, je, že coby člověk s tak obrovským vlivem si musí dávat dvojnásobný pozor na jakékoli svoje jednání, které by mohlo být interpretováno jako zneužívání moci. Část veřejnosti může sice být znechucena některými praktikami tradičních politických stran, ale zároveň Babiš loví mezi převážně pravicovými voliči, kteří jsou citliví na možný návrat praktik „velkého bratra“, spojovaných s bývalým režimem. Nemůže se divit, že ČSSD i opozice okamžitě prohlásily, že Babišovo zastrašování poslance s pomocí kompromitujících informací jim připomíná praktiky bývalé StB.
Babiš je v tomto ohledu na opravdu tenkém ledě. Lze mu kupříkladu věřit, že nedávná kontrola, kterou na podnikatelku Petru Fenclovou poslal úřad sociální správy v Domažlicích poté, co v televizním pořadu kritizovala Babišovy plány zavést elektronickou evidenci tržeb, byla iniciativou úředníka správy sociálního zabezpečení, s níž sám Babiš nemá nic společného.
Případ přesto vyjevuje neudržitelnost jeho situace. I jednání subalterního úředníka, který možná jen iniciativně „odečítal ze rtů“ supermocného muže, jakým je nyní Babiš, nakonec stejně jen posiluje – zejména v kontextu ostatních kauz – ve veřejnosti pocit, že Babišova koncentrace moci může být pro demokratické zřízení nebezpečná.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).
Jestliže Babiš opět v politických jednáních na někoho zaútočí s pomocí kompromitujících informací, které prý má jen „z mediálních svodek“, nějaký finanční úřad „prolustruje“ nějakého Babišova kritika, popřípadě jeho noviny se ostře opřou do někoho, s nímž má Babiš spor, bude se to vše sčítat v jeho neprospěch. Což samo o sobě ukazuje na neudržitelnost situace, kdy někdo jako Babiš je druhým nejdůležitějším politikem české vlády.