Praha je pěkná, vepřové koleno výtečné a pivo vynikající, ale politiky mají nějaké divné. To by si mohl říct Rus, který kdysi navštívil módní destinaci jménem Česko a od té doby trošku sleduje zprávy, které jeho média o této zemi přinášejí.

Nejvíce informují o největším evropském příteli současného Ruska, prezidentu Miloši Zemanovi. A tu máš, čerte, kropáč, Gazeta.ru publikuje interview s českým ministrem zahraničí Lubomírem Zaorálkem (http://www.gazeta.ru/politics/2015/05/15_a_6688001.shtml). Už samotný titulek rozhovoru musí rozsvítit v hlavě čtenáře červenou kontrolku: Mnozí Češi vidí v Rusku potenciální ohrožení.

Název přitom není novinářskou zkratkou ani nadsázkou. Zaorálek je ve svých odpovědích skutečně jednoznačný. Říká mimo jiné, že Rusko nemluví o Krymu a snaží se vést hru s Doněckem a Luhaňskem, protože usiluje o vliv na Ukrajině jako celku a chce oslabit současnou ukrajinskou vládu. Že on sám nemůže přijmout způsob referenda na Krymu, protože účast vojáků je něco nenormálního. Že věří, že nebýt ruského vměšování, mohla by Ukrajina vyřešit problémy východních regionů v klidu.

Na dotaz, co je větší hrozbou pro NATO, zda Islámský stát, nebo Rusko, odpovídá český ministr zahraničí bez diplomatických vytáček: „Bohužel mnozí Češi vidí v Rusku potenciální ohrožení. Jistěže někdo mluví také o islamistech, ale obávám se, že většina očekává nepříjemná překvapení právě z východu Evropy.“

Je přirozené, že bezprostřední reakce novináře se týkala onoho „někoho“: „Ale prezident Miloš Zeman často vystupuje s usmiřovacími prohlášeními týkajícími se Ruska.“ „Prohlášení mohou být různá, ale jsem si jist, že celkově existuje mezi všemi ústavními činiteli konsenzus a v každé konkrétní situaci vystupujeme jednotně. Co se týká prezidenta, tyto problémy projednáváme, rozdíly mohou spočívat v nuancích, ale celkově máme společný názor na otázky národního zájmu,“ odpověděl Zaorálek.

Toto už je klasická odpověď diplomata. Konzument ruských médií to vědět nemůže, ale my pozorujeme dlouhodobě, že pozice ústavních činitelů nejsou shodné. Právě v ruské problematice dochází k rozevírání nůžek v míře, jaká tu nebyla ani za předchozích třenic v zahraniční politice mezi vládami a prezidentem Václavem Havlem či Václavem Klausem.

Intenzita výkonů na obou stranách umožňuje mluvit nikoli o náhodě či dočasném jevu, ale o jasném trendu, který se pravděpodobně nezmění. Ruský konzument státních médií se o to asi zajímat nebude a vysvětlení mu jeho propaganda nabídne jednoduché: buď je to důsledek té prohnilé demokracie, anebo je Zaorálek rovnou fašista, který válčí se správným Zemanem.

Klíč ale může být zcela jiný. Zaorálek nemá zapotřebí sbírat hlasy prorusky naladěných občanů pro druhé období na Hradě.