Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Lišák a jezevec větří šanci

Novinky, Alexandr Mitrofanov

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: Právo

Alexandr Mitrofanov

Článek

Když se po křtu knihy Nápravník zažitých nepravd (o Václavu Klausovi) začalo psát, že se v ní naznačuje možnost Klausovy kandidatury na prezidenta v dalších volbách, vyvolalo to ironické poznámky.

Vycházely z toho, že Klaus to pokazil i u doposud neutrálních občanů amnestií. Že později poskytl podporu subjektu Jany Bobošíkové, byť se voleb neúčastnil, a výsledkem se stal odchod Bobošíkové do politického nebytí. Ironici by našli i další argumenty, proč si myslí, že Klaus už netáhne. Sám exprezident na dotaz, jak máme rozumět narážkám, že není vyloučena jeho kandidatura na Hrad, jen řekl, že o tom nepřemýšlel.

Takovouto možnost ale nepopřel. Je fantasmagorická?

Současný Klaus, to je averze vůči všemu, co podle něj není konzervativní. Například gayové a lesbičky v ulicích Prahy, kteří se navíc ke své komunitě vesele hlásí. Je to také averze vůči Západu. Nově s odůvodněním, že „předvádíme poklek před našimi západními sousedy“ a že Klause „to uráží a ponižuje“.

Nedočkáme se zároveň kritických slov o režimu, který vládne v Rusku. Naopak je všude plno Klausových vyjádření na adresu Ukrajiny, kterou nepovažuje za přirozený stát. V naprostém souladu s koncepcí Kremlu, byť sám Klaus se čerstvě ohradil, že není kremlofil. Ale v té knížce, na jejímž křtu to tvrdil, je taky napsáno, že Václav Klaus prý není arogantní.

Nezapomeňme na další agendu, jejímž byl exprezident průkopníkem a zatím nepřekonaným českým interpretem. Je to averze, ba odpor k Evropské unii. V těchto dnech musí prožívat blažené pocity, když zří, jak Evropská komise nařizováním povinných kvót pro uprchlíky začíná vypadat jako ilustrace jeho dřívějších projevů, že myšlenka evropské integrace nakonec dopadne dirigisticky.

Když porovnáme Klausův svět s realitou, nemůžeme přehlédnout, že mnohé složky jeho politického kurzu nacházejí odezvu nejen v trendech české společnosti, ale šířeji, v celoevropském vývoji. Ve zmatcích doby se otevírá šance pro politiky jistého ražení. Živnou půdou je strach z budoucnosti, který masy lidí prožívají tváří v tvář hned několika ohniskům napětí na východě a na jihu, ale i uvnitř samotné EU. Nebylo náhodou, že se Klaus nedávno sešel v Praze s Marine Le Penovou.

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Otázka zní, zda budou lidé opět chtít zrovna tohoto starého lišáka. Ale například jeho letitý druh jezevec nepochybuje, že i známé firmy mohou prožít renesanci, a pracuje na přípravě voličské základny pro druhý mandát. Od Klause se liší nepatrně. Snad tím, že skoro netepe Evropu, zato rozdmychává téma islám a doma udeřil na nepřizpůsobivé.

Reklama

Výběr článků

Načítám