Článek
Hrozba vzrostla zejména po intervenci arabských zemí v Jemenu.
Na počátku většiny konfliktů v arabských zemích stála nespokojenost s autokraty držícími se zuby nehty u moci, která vyústila v arabské jaro. Pád diktátorů ale vedl k nestabilitě, protože opozice nebyla jednotná, což se nejzřetelněji ukázalo v Libyi, kde země NATO podpořily skupiny rebelů bouřící se proti Muammaru Kaddáfímu. Ty se však po jeho pádu pustily do sebe, takže v Libyi jsou nyní dvě vlády a dva parlamenty. Část území ovládají radikálové napojení na Islámský stát (IS). Libye se propadla do chaosu podobného, jaký je v Somálsku, které je bez ústřední vlády od devadesátých let a kde rozsáhlé oblasti ovládají radikálové z aš-Šabábu napojeného na al-Káidu.
Situace v Sýrii není o moc lepší, i když tam byl vývoj úplně odlišný a země nečelila mezinárodní intervenci, byť na počátku syrské občanské války stála nespokojenost obyvatel s jiným autokratem Bašárem Asadem. Později se konflikt proměnil v sektářskou válku mezi sunnity a vládnoucími alávity, kteří jsou blízcí šíitům. V chaosu získal značnou moc ten nejbrutálnější hráč –Islámský stát (IS). Ten i v sousedním Iráku těžil z rozštěpené společnosti, kdy menšinovým sunnitům vadil útlak ze strany vládnoucích šíitů. Bleskové ovládnutí západních a severních nekurdských provincií bylo důsledkem toho, že místní sunnité upřednostnili nábožensky spřízněný Islámský stát proti vládnoucím šíitům.
A právě letitý sunnitsko-šíitský spor začal hrát stále větší roli. Teherán podporuje šíitskou vládu v Iráku bojující proti Islámskému státu stejně jako režim Bašára Asada, jemuž pomáhají i šíitské milice libanonského Hizballáhu. Vládě v Iráku pomohl Írán k šňůře vítězství v boji s Islámským státem, jeho zapojení však vyvolává obavy Američany vedené koalice, která je už letos mnohem zdrženlivější a podezřívavější vůči iráckým šíitským milicím.
Hrozbu rozšíření konfliktu a jeho proměnu v plošný šíitsko-sunnitský střet umocňuje krize v Jemenu, kde nepokoje začaly také v době arabského jara.
Dlouholetý první prezident sjednoceného Jemenu Alí Abdalláh Sálih byl nucen odstoupit, i když byl oporou USA v boji proti jemenské al-Kajdá. Jeho nástupce, prozatímní prezident Abd Rabbú Mansúr Hádí, si ale nedokázal získat podporu většiny obyvatel a čelil vzpouře šíitského kmene Húsíů. Ti nakonec ovládli většinu země a Hádímu nezbylo než utéci do Saúdské Arábie. Obvinil přitom Írán, že stojí za Húsíji, a vyzval k zahraniční intervenci. Žádosti vyhověla Saúdská Arábie, která s dalšími arabskými zeměmi začala podnikat letecké útoky na Jemen. V ohni se tak postupně s výjimkou zemí Perského zálivu ocitá značná část Blízkého východu, protože radikálové jsou aktivní i na egyptském Sinajském poloostrově. Fakt, že v Jordánsku a v Libanonu se daří udržet celkem klid, je jen malou útěchou. Mír v Libanonu je křehký.
Rozsáhlý šíitsko-sunnitský konflikt ohrožuje i Pákistán, kde šíité čelí útokům sunnitů, a Afghánistán, kde je také šíitská menšina, i když v zemi probíhá především boj mezi Tálibánem a ústřední vládou, respektive mezi Paštuny (z Tálibánu) a ostatními etniky.
Přesné rozložení sil je složitější, protože i mezi sunnitskými zeměmi jsou rozpory a mají protikladné partikulární zájmy, které se navíc s časem mění. Asad i USA mají společného nepřítele – Islámský stát – ale nespolupracují. V Sýrii po boku USA proti IS zasahují i čtyři země Perského zálivu – Katar, Saúdská Arábie, Bahrajn a Spojené arabské emiráty, přičemž první dvě zřejmě vyzbrojovaly rebely bojující proti Asadovi. Silné Turecko, které je taktéž podporuje a trvá na svržení Asada, se do konfliktu nezapojilo.
Jiná je situace je v Libyi, kde mezinárodně uznávanou vládu v Tobrúku podporují Egypt a Spojené arabské emiráty, zatímco vládě v Tripolisu, drženou milicemi sdruženými v islamistickém Libyjském úsvitu, pomáhají Katar a Turecko, které je nespokojené, že v Egyptě bylo odstaveno od moci Muslimské bratrstvo. Výsledkem může být těžko zvladatelný konflikt středověkého typu mezi více stranami, které různě uzavírají spojenectví, aby je záhy porušovaly, pokud to bude pro jejich cíle výhodnější.
Alex Švamberk
Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.
Nebezpečí rozsáhlého plošného střetu vzrůstá s tím, jak se konflikty šíří a přecházejí ze země do země. Umocňuje ho i množství zbraní, které mají arabské země v arzenálech. Mají balistické rakety i moderní bojová letadla a tanky i dost peněz na nákup dalších. A těžit z těchto střetů budou opět radikálové a teroristé, jimž se v podobných zónách chaosu výborně daří, když je další hráči využívají pro své cíle. Americký ministr obrany už varoval, že v Jemenu sílí místní al-Kajdá.