GLOSA: Škrholu bych na Zemana zatím nevolal - Josef Koukal

Ovšem požadavek Miroslavy Němcové z ODS adresovaný vládě, v tomto případě fakticky Bohuslavu Sobotkovi, aby nefinancoval prezidentu Miloši Zemanovi cestu do Moskvy na 70. výročí konce 2. světové války, je neskutečným plácnutím do vody. A to při všem respektu k tomu, že zahraniční politiku směrem k Rusku je třeba vzhledem k aktuální mezinárodní situaci vést s nejvyšší obezřetností.

Kulaté výročí konce války není načasováno dobře ani špatně, na letošní květen prostě připadlo. Ať už kterýkoli z evropských politiků k účasti na moskevské oslavě zaujme jakékoli osobní stanovisko, samotný akt slavnosti na půdě jedné ze tří vítězných mocností je nezpochybnitelný. Miloš Zeman by nebyl Milošem Zemanem a zcela by se minul s vlastní dosavadní politikou, kdyby do Moskvy nejel.

Na to lze mít různé názory, ty Zemanovy jsou však dlouhodobě známy, s nimi byl volen prezidentem. Jakýkoli bojkot této konkrétní zahraniční cesty ze strany vlády by vyzněl nesmyslně, nebo chcete-li silnější výraz, skandálně.

Je samozřejmě otázkou, jakým způsobem putinovský establishment oslavy pojme, do jaké míry mohou případná vojenská defilé na Rudém náměstí působit vkusně v kontextu událostí na Ukrajině, obávám se však, že žádné z podobných rizik českého prezidenta od jeho výletu neodradí.

Přesto přese všechno bojkoty v principu mírumilovných akcí z politických důvodů patří do arzenálu studené války. Vzpomeňme olympiády v Moskvě a Los Angeles a neúčast těch či oněch sportovních výprav.

Ano, zazněla už slova o nové studené válce, a kdo by chtěl bránit prezidentovi demokratické země v účasti na oslavě typu té moskevské, měl by v téže větě jasně říct, že se za účastníka takové války považuje.

K Zemanovu výletu na moskevské oslavy však spíš přiléhá obrat ze Škrholy Jiřího Suchého: „Chtěl bych radit, nijak vás však nenutím, malé věci řešte ruky mávnutím.“