Z dětství si pamatuji obrázek na gramodesce. Pejsek sedí u gramofonu a naslouchá. Nápis je His Master’s Voice – Hlas jeho pána. Modelem byl Nipper, který žil v letech 1884–1895. Pánovu hlasu pouze naslouchal. Reprodukovat ho neuměl a mluvit za pána by Nippera nenapadlo.

Nipper odešel do psího nebe a na světě byla profese. Nejen pánovi naslouchat, ale za něj i mluvit. Prostě řemeslo. Člověk na něj musí mít buňky a taky žaludek. Jako skoro v každém oboru. Zvláštností ovšem je, že mluvčí musí být zároveň pohádkář, hromosvod a teflonová pánev.

Mluvčí prezidenta republiky se stal aktérem odpovědi premiéra během sněmovních interpelací. Bohuslav Sobotka se podivoval: „Musím říci, že mě také překvapily zasvěcené komentáře pana Ovčáčka, mluvčího pana prezidenta, protože my jsme seděli s panem prezidentem sami dva v kanceláři. Já jsem si nevšiml, že by tam byl s námi pan Ovčáček.“ Mluvčí totiž zpochybnil premiérův výklad rozhovoru s hlavou státu.

Sobotka novinářům řekl, že si s Milošem Zemanem vyměnili názory na to, co se odehrálo zejména kolem 17. listopadu a před 17. listopadem. To byla narážka na Zemanovo zpochybňování brutality zásahu na Národní třídě a na protesty, které proběhly o výročí této události v Praze. Mluvčí ale na Facebooku premiéra opravil: „Během dnešní diskuse na Pražském hradě se pan premiér i pan prezident nezmínili o událostech 17. listopadu 1989. O výrocích pana prezidenta nepadla jediná věta.“

Nevíme, jak to je. Třeba mluvčí nebývá na jednáních mezi čtyřma očima, ale jako Nipper sedí u velké roury, kterou se přenáší pánův hlas. Anebo si vymýšlí, aby byl ještě důležitější. Nejpravděpodobnější je však možnost, že pouze splnil příkaz.

Při sledování tohoto příběhu se mi vybavila věta z knihy, kterou jsem měl v dětství moc rád a kterou jsme nedávno četli se synem: „Byl to šakal – Tabákí neboli Dojídač – a indičtí vlci Tabákím opovrhují, protože pořád jen lítá a lumpačí a klevetí a živí se hadry a kůžemi z vesnického smetiště.“ Tabákí byl vlastně mluvčí Šer Chánův. A když na něj táta Vlk zařval: „Táhni si lovit se svým pánem. Na jeden večer jsi toho spískal až dost,” znělo to jako Sobotkovo ohrazení se.

Klevetění bylo zaseto, pán je ovšem z obliga. Neboť: „Jak zní zákon džungle? Nejprve udeř a potom mluv.“ K nelásce tak vyzval mluvčího hlas. Pán často nehovoří. Když se ale odhodlá, stojí to za to. Slovo sem. Slovo tam.