Článek
Imunita členů zákonodárného sboru, tedy poslanců a senátorů, se má vztahovat pouze na období výkonu jejich funkce a úkony s ní související. Zjednodušeně řečeno, měla by se vztahovat pouze na politické prohlášení a hlasování v jejich funkčním období, aby mohli svobodně projevovat názor svůj a voličů, kteří je zvolili. Odborně se tento princip nazývá indemnita. V České republice ale platí také trestněprávní a přestupková imunita. Česká úprava je jedna z nejrozsáhlejších v Evropské unii a to je chyba.
Senátor ODS Pešák o vydání žádal a zároveň kolegům sdělil, že i přesto ví, že „mohou být při hlasování vedeni jinými pohnutkami“ a že se cítí pronásledován za svá „politická rozhodnutí“. Je to taková berlička, sám věděl, že ho kolegové nevydají, tak alespoň zažádal. A skutečně, nevydali, protože je prý chybný trend „kriminalizovat hlasování v zastupitelstvech“.
Jenže je hlasování a hlasování. Hlasování ve věcech majetkových nerovná se politický projev ve smyslu idejí. Volený zástupce se přijmutím veřejné funkce stává zaměstnancem občanů. A pokud je svou činností poškodí, měl by nést za své činy odpovědnost. Stejně jako jakýkoliv běžný zaměstnanec. Údajný čin senátora Pešáka se stal před jeho zvolením do Senátu, a proto nemá s nynější imunitou nic společného. Pokud je opravdu nevinný, jak sám tvrdí, nezávislé šetření by jeho nevinu zcela jistě prokázalo.
Argument senátorů, že mu chybí do konce mandátu pouze dva roky, působí jako pohádka z Jiříkova vidění. Čiší z něj touha držet pospolu, a hlavně nedopustit situaci, kterou popsal senátor Radko Martínek: „...při troše dobré vůle může potkat každého z nás”. Takže jinak řečeno, zbylých 39 tehdejších zastupitelů Prahy 11 má tu smůlu, že nejsou ani senátoři, ani poslanci. Jako rovný s rovným jsou stíháni, a navíc žijí s tím, že je a byl mezi nimi jeden rovnější. Ten bude stíhán až za dva roky, jestli vůbec.
To vše se děje v době, kdy ODS svou oblastní pobočku na Praze 11 zrušila s tím, že byla neprůhledná a poškozovala její dobré jméno. Ale její senátor drží, tím svůj obraz nevylepšila. Ono s vydáváním a nevydáváním je to vůbec zvláštní. Jednou senátoři vydají i přes odpor dotyčného, jindy zase ne, jak se jim to hodí.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.
Senátoři prostě opět projevili své odtržení od reality. Jejich instituce je dlouhodobým rekordmanem v držení nejnižší příčky důvěry občanů a tímto si zase nepolepšili. Pokud by měli dostatek zdravého politického úsudku, Pešáka i jiné vydají, na sílu politických klubů nehledě. Pokud by měli trochu taktu a svědomí, omezili by svou imunitu pouze na oblast politických projevů a hlasování v Senátu. A směrem k občanům? Pokud se bojíte soudů, pojďte k nám, my vás podržíme, ať jste předtím dělali cokoliv.