Očima Saši Mitrofanova: Freedom and democracy

Ve městě Sheffield ve státě Massachusetts jsem během setkání se zástupci místní samosprávy nevydržel: „Proč do každé druhé věty dáváte slova freedom and democracy? Včera jsem slyšel mluvit vašeho prezidenta. Samé freedom and democracy, žádný obsah.“

Američané se na mě chvíli dívali a pak jeden řekl: „To je váš názor.“ A já jsem si v duchu vybavoval, co jsem během třítýdenní studijní cesty po USA viděl. Bohatství ztělesněné státními institucemi ve Washingtonu a zoufalství ghetta ve státní škole v St. Louis – to byly dva póly, mezi něž se vtěsnalo ostatní: od všudypřítomného keep smiling až k té svobodě a demokracii, z níž tato země vznikla a kterou se každou chvíli, někdy pro nás křečovitě, snaží připomínat.

To bylo v roce 2002. Sedm let předtím jsem psal o cestě Václava Havla na Harvard pro čestný doktorát práv. Četní řečníci vyslovující zásadně Vaklav; Havel v letadle pilující se sluchátky na uších projev v angličtině a říkající napůl žertem, napůl vážně Mí přátelé prezidenti; Madeleine Albrightová, Barbra Streisandová, Zbigniew Brzezinski a další sedící v hloučku před letním sídlem Albrightové a s vážnými tvářemi naslouchající Havlovi, který cosi vykládá a rozkládá rukama – to byla část tehdejších zážitků.

Začátkem nového století vzbuzovala Bushova Amerika spíše odpor. Havla jsem  mezitím dokázal rozčilit. Zveřejnil podrážděnou odpověď. Na rozdíl od jiných ho ale nenapadlo, že by kritik měl přijít o práci. Svoboda a demokracie se dostaly už i k nám. V podobě, na kterou jsme měli.

Koncem roku 2014 země na východě, která si tehdy lízala rány, svobodu a demokracii dusí. Hlásá nacionální konzervatismus. Ráda by ho rozšířila na místa, která zahrne do „ruského světa“. Usilovně zbrojí a vojenské svaly zkouší na sousedech.

Ve Washingtonu odhalují Havlovu bustu. V Česku o to stojí jen část populace. Další část pošilhává po sílícím dubisku. Během ceremoniálu, který je místy dojemný, místy by posloužil jako materiál pro Havlovu hru, má předseda Sněmovny reprezentantů John A. Boehner slzy v očích.

Prezident dubiska měl slzy v očích po falšovaných vyhraných volbách. O šéfovi jiné země řekl, že ho pověsí za koule. Novináři, který položil nepříjemnou otázku, navrhl obřízku, která mu ufikne všecko. U nás má stylového klona v čele státu.

Zní to občas směšně, občas nabubřele, občas pokrytecky – to jejich freedom and democracy. Ale dnes se o ně perou i u nás. Společnost se štěpí podle vztahu ke svobodě a demokracii. S kým jde do party každá z jejích částí, je jasné.