Článek
Nedávno řekl Putin stejnou věc, ovšem pouze o Kyjevu, v telefonátu s předsedou Komise Barrosem. Ten informaci zveřejnil, načež Moskva protestovala proti úniku důvěrných rozhovorů. Ovšem informaci samotnou nepopřela. Takže to asi Putin opravdu řekl.
Někteří generálové zemí NATO občas vypustí podobnou poplašnou informaci. Nicméně spíše ve snaze zalarmovat veřejné mínění a přiživit skomírající rozpočty ozbrojených sil. Ze strategického hlediska je to téměř určitě nesmysl.
Vzdálenost s nejbližších ruských nástupních prostorů k Varšavě je asi tři sta kilometrů. Překonat o něco málo větší vzdálenost mezi Kuvajtem a Bagdádem trvalo v roce 2003 dva týdny. Upozorňuji, jen překonat vzdálenost, nikoliv město obsadit.
A to bojovala nejmocnější země světa spolu s Británií proti deset let sankcemi oslabovanému Iráku vyzbrojenému technikou ze sedmdesátých let. To vše probíhající v terénu ideálním pro rychlý postup tankových jednotek a s totální převahou ve vzduchu.
Ruskou vojenskou moc určitě není dobrý nápad podcenit. Po škrtech vlády Petra Nečase, kdy česká armáda nedostala šanci provést inteligentní zeštíhlení vedoucí k úsporám, ale musela rychle škrtat, kde to jen šlo, dnes potřebuje postavit na nohy. A není v Evropě jediná. Mimochodem pamatujete si kolik dnešních pravicových rusobijců tenkrát škrtům v rozpočtu armády tleskalo?
Nicméně důvod k panice a hysterii není. Proč tedy Vladimír Putin říká to, co říká? Ruský prezident nevypadá na iracionálního šílence, který se v telefonu rozčílí a začne svým protějškům vyhrožovat. Nikita Chruščov v OSN taky mlátil do stolu botou, ovšem dobře si to naplánoval a botu si přinesl rezervní, aby svoji nemusel sundávat. I Putin dobře ví, proč to dělá.
Moskva vytváří dojem, že si s ní nemají Evropané zahrávat. A také, že případná pomoc ze zámoří a dvou posledních evropských mocností, které si ještě nechaly skutečnou armádu, nepřijde včas.
A zároveň nenápadně připomíná výhodnost a důležitost obchodování s Ruskem. Opět to tak úplně není pravda. Vždyť do Ruska směřují jen tři a půl procenta našeho vývozu. Nicméně ti, kteří na obchodu s Ruskem vydělávají, se samozřejmě hlasitě ozvou.
Jan Ludvík
Je odborným asistentem na Katedře bezpečnostních studií, výzkumným pracovníkem Střediska bezpečnostní politiky IPS FSV UK a příležitostným komentátorem veřejného dění. Studoval na Univerzitě Karlově a University of Richmond.
Doktorské studium absolvoval v oboru mezinárodní vztahy. Odborně se zaměřuje na vztah mezi politickou a vojenskou silou, ozbrojené konflikty, americkou a českou zahraniční a bezpečnostní politiku.
Je autorem knihy Nuclear Asymmetry and Deterrence: Theory, Policy and History.
Aktvní je na síti Twitter @JanLudvikSBP
Je to Putinův cukr a bič. Hrozba taková až si má Evropa myslet, že se nemůže bránit. Ale také nenápadný cukr na oplátku. A vládci Kremlu je třeba nechat, že velmocenskou hru hraje lépe než kdokoliv z jeho protivníku. Ovšem chce se mi říct, že v jejich výběru má štěstí. Také mohl v Bílém domě dnes sedět zkušený veterán studené války John McCain a Putin by mluvil jinak.