Hlavní obsah
Na tomto snímku je obrys neznámé postavy výrazně patrný. Foto: Jakub Kynčl, Novinky

Vyfotil jsem v opevnění švýcarského hradu ducha?

O podivných úkazech, jakými jsou duchové, zjevení či UFO, píši už roky. Vždy však pouze zprostředkovávám čtenářům zážitky, kterými si prošel někdo jiný. Nyní mi však výlet do švýcarského města Bellinzona, bohatě opředeného historií, ozvláštnila série fotografií, které jsem pořídil v hradbách vedoucích k hlavnímu hradu Castelgrande. Zvláštní úkaz mi byl 3. srpna navečer blíže, než kdy jindy.

Na tomto snímku je obrys neznámé postavy výrazně patrný. Foto: Jakub Kynčl, Novinky
Vyfotil jsem v opevnění švýcarského hradu ducha?

Hlavní město švýcarského kantonu Ticino je známé především svými třemi hrady, které se objevují snad na všech pohledech z tohoto města. Město se v dobách římského osídlení dočkalo velkého rozmachu a hradby byly v historii ještě daleko rozsáhlejší. Byly navíc skvěle propojené a průchozí, a tak sloužily i jako úniková cesta v případu nouze.

Ze stativu jsem uvnitř pořídil několik fotografií, všechny v rozmezí několika minut. Světelné podmínky byly velmi špatné, ale snímky s expozičním časem deset vteřin byly barevně povedené. Jsem pouze fotograf-amatér, a tak jsem si říkal, že pokud vyjde trochu dobře byť i jen jedna fotografie, budu spokojený.

Několikrát jsem na místě cítil zvláštní průvan, ale tunel hradbami byl průchozí, a tak jsem si toho vůbec nevšímal. Podivné postavy jsem zaznamenal až večer v počítači. Na místě byly světelné podmínky extrémně konstantní, nic se nehýbalo.

Přiblížená a zvýrazněná kontura postavy.

Foto: Jakub Kynčl, Novinky

Na několika fotografiích byly po přenesení do počítače patrné podivné postavy či stíny, které se vzhledem k expozičnímu času téměř nehýbaly, ale jen mizivou rychlostí se vzdalovaly směrem od fotoaparátu pryč. Zatímco na jednom snímku lze rozeznat jednu větší a jednu menší postavu, na dalším to působí, jako by byl na místě jen jeden člověk. Ačkoliv byly fotografie pořizovány v rozmezí desítek vteřin, postavy se posunovaly jen o mizivou vzdálenost.

Jen o chvíli dříve se na snímku objevily tři postavy. Jedna jakoby dospělá uprostřed, dvě připomínající děti po stranách.

Foto: Jakub Kynčl, Novinky

O několik chvil dříve na fotografiích nic zvláštního nebylo.

Foto: Jakub Kynčl, Novinky

Fotografie pořízená z místa, kde se podivné stíny objevovaly.

Foto: Jakub Kynčl, Novinky

Na konci focené chodby byly schody. Kdyby byli na snímcích zachyceni jdoucí lidé, byly by jejich kontury na tento expoziční čas asi rozmazanější. A nehledě na to - hradbami vede pouze jediná cesta, a tak by museli projít okolo mě. Při focení jsem byl však zcela sám a nikdo okolo mě projít nemohl. Kontury se navíc objevily na první fotografii z ničeho nic, nezachytil jsem je blíže, než ve vzdálené části tunelu.

O nečistoty nejde

Historek o bloudících duších padlých Římanů během dob útoků na město má Bellinzona hned několik, ale jak tomu tak bývá, svědectví a důkazů je pomálu. Kdyby však šlo o stín člověka či lidí stojící nad východem z tunelu, postavy by byly na snímcích převrácené.

Hrad Castelgrande v Bellinzoně.

Foto: Jakub Kynčl, Novinky

Po návratu do ČR jsem snímky konzultoval s grafikem naší redakce a tázal jsem se ho na názor. Grafik Ondřej Krynek mi však po chvíli prohlížení fotografií řekl, že vzhledem k charakteru a pohyblivosti jevu by vyloučil, že by šlo o nějaké nečistoty. Ty totiž mívají většinou kruhový tvar. Muselo tak jít o nějaký aktuální jev, který se v tunelu vlivem neznámých okolností objevil. Ale jaký?

Anketa
Věříte na duchy?
Ano
71.2 %
Ne
28.8 %
Celkem hlasovalo 16963 čtenářů.
yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků