Hlavní obsah

Slzy ve Stalinových očích viděl Berija jen dvakrát

Právo, nka

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

I tak obávaný diktátor, jakým byl sovětský vůdce Josif Stalin, se občas neubránil slzám. Vyplývá to z deníků Stalinova lidového komisaře (ministra) vnitra Lavrentije Beriji, jejichž úryvky se po půl století dostávají na veřejnost.

Foto: Profimedia.cz

Sovětský vůdce Josif Stalin, americký prezident Frank D. Roosevelt a britský premiér Winston Churchill na schůzce v Teheránu v roce 1943

Článek

Berija podle nich svého šéfa viděl plakat dvakrát. „Dnes jsem poprvé v životě uviděl v Kobových (Stalinova přezdívka) očích slzy. Hlásil jsem mu o Stalingradu, jak tam bojují,“ napsal v září 1942.

Podruhé Stalin zaslzel pár desítek hodin po skončení druhé světové války, když z něj spadlo napětí z posledních let. „Zase jsem strávil večer u Koby. Zase jsme k němu přišli tři – Klim, já a Georgij (členové nejužšího vedení země Kliment Vorošilov a Georgij Malenkov). A zase si Koba vůbec nebyl podobný. Byl ještě mírnější a dokonce si jednou otřel slzu. Ani já ale nepoznávám sám sebe. Přece jen z nás spadla taková tíha, že se tomu člověku ani nechce věřit,“ napsal 10. května 1945.

Druhá fronta se řešila nad skleničkou

V zatím zveřejněných úryvcích Berija také popisuje, jak Stalin v srpnu 1942 na jeho radu opil britského premiéra Winstona Churchilla. Sovětský vůdce tehdy v Moskvě na Churchilla naléhal kvůli otevření druhé fronty. Když už toho Brit měl dost a chystal se z jednání odjet, navrhl Stalin skleničku.

„Doba není veselá, ale zasmáli jsme se. Koba řekl, že moje rada ohledně Churchilla se hodila. Churchill přitakal, opil se a vyměkl. Koba nám to vyprávěl a smál se. Pak řekl: ‚Je dobré znát předem slabé stránky nepřítele‘,“ poznamenal si Berija.

Berija svěřil papíru i stesky

Šéf tajné služby se deníku svěřoval také s nejrůznějšími křivdami. „Dnes soudruh Stalin v přítomnosti Vjačeslava (Molotova), Anastase (Mikojana) a Georgije (Malenkova) vybuchl a označil mě za hada v brýlích. Urazilo mě to. Ještě že aspoň nadával gruzínsky, rozuměl mu tak jenom Anastas. Rozuměl, ale nic nenamítl. A to mě zná ještě z Baku, taky se mě mohl zastat,“ postěžoval si počátkem dubna 1943.

O dva týdny později zase zavzpomínal na předválečnou dobu. „Bylo by hezké zajet si k moři nebo aspoň na ryby. Koba zase křičel, ale pak začal vzpomínat, jak jsme jídávali pstruhy a já štípal dříví. To ale bylo dávno a my jsme byli jiní. Podíval jsem se na sebe – mám pupek. Tehdy jsem byl štíhlý, holkám jsem se líbil,“ popsal podle deníku Komsomolskaja pravda.

Kompletní zápisky, které k vydání připravil ruský historik Sergej Kremljov, v Rusku vyjdou v nejbližší době.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám