Článek
Jde o vyvrcholení slavného románového podobenství Karla Čapka o nastupujícím fašismu, Války s mloky z roku 1936. Krátce po nástupu Hitlera k moci začal spisovatel pracovat na knize, v níž s bystrostí sobě vlastní předpověděl okupaci tehdejšího světa fiktivní rasou, která si navzdory mravní zaostalosti rychle osvojí technické schopnosti.
Dokáže pružně využít kšeftaření tehdejších velmocí se zbraněmi, potopit celou lidskou civilizaci a nakonec vytvoří bipolární "mločí" svět.
Čapek ve své předpovědi nazval západní, poevropštěné a zamerikanizované mloky "Atlanty".
Jejich cílem je ovládnout suroviny a zdroje salamandrů Blízkého východu, technicky zaostalejších a hůře vyzbrojených "Lemurů".
"V zátoce Tigridské nedaleko někdejšího Bagdádu to praskne," rozvíjí autor své prognózy doslova na poslední stránce knihy.
Deprimovaný spisovatel se zde snaží nalézt naději pro okupovaný svět v představě světové války mloků proti mlokům. Ti se nakonec navzájem zlikvidují "chemickými jedy a uměle vypěstovaným žaberním morem", tedy zbraněmi hromadného ničení.
I když jde o literární vizi a čtenář nemůže jednoduše ztotožnit George W. Bushe s Velkým Mlokem či Saddáma Husajna s Kingem Salamandrem, zůstává faktem, že velký spisovatel díky své mimořádné erudici přesně odhadl, kde se bude rozhodovat o budoucnosti euroamerické civilizace a jaké protagonisty bude děj mít.
Přes propast téměř 70 let jeho kniha vzkazuje, že válka s mloky neskončila v roce 1945, nýbrž trvá dodnes, a že jsou to lidé sami, kdo obchodem se zbraněmi a ropou dodávají "mloctví" jeho sílu.