Článek
Brit z Croydonu na severu Anglie si své kolo zakoupil v roce 1929 za čtrnáct pencí, napsal list Daily Mirror.
Na kole najel asi 80 tisíc kilometrů. Musel na něm dvakrát měnit sedlo a patnáctkrát pneumatiky. Brašna na nářadí u kola však zůstala původní, stejně tak jako sada nástrojů a olejová lampa pamatující druhou světovou válku.
Ke svému kolu našel osobní vztah a pojmenoval ho Evans po jeho výrobci. "Ještě v devadesáti na něm otec dvakrát či třikrát týdně jezdil, vyprávěla Williamova dcera. "Ale pak do něj jendou narazilo auto a otec ztratil důvěru," vysvětlila.
Kvalita a dobrá péče
Opuštěné kolo tak našlo své místo v londýnském Dopravním muzeu. "Je v pozoruhodně dobrém stavu," sdělil ke stavu kola Robert Excell, muzejní správce.
"Částečně je to tím, že bylo vyrobeno z kvalitní oceli, a částečně také tím, že ho pan Wagstaff ošetřoval olejem. Je to skutečný klenot," uzavřel.