Článek
Mnohé nálezy z nejstarších vrstev, odpovídajících existenci Homo erectus, byly bez známek opotřebení roztroušeny poměrně nedaleko výrobní dílny. Antropologové to vysvětlují neschopností pralidí myslet na budoucnost.
Dokázali sice pracně vyrobit náročný kamenný nástroj ke zpracování nepříliš vzdáleného úlovku či jedlé rostliny, ale měli ho jen na jedno použití. Ulovené zvíře bylo rozporcováno a kamenné ostří už v tuto chvíli nepotřebovali. Neuvažovali o tom, že příště budou nástroj potřebovat znovu, a prostě jej odložili.
Náznaky myšlení na zítřek
Přesto však existují dva kosterní nálezy, které určitou schopnost myslet do budoucna u neandrtálců potvrzují - lebka z Francie proražená ostrým nástrojem a proseknutý hrudní koš z Indie.
V obou těchto případech šlo o následek útoku s použitím zbraně, nejspíše kamenné sekery. Ze známek srůstů kostí vyplývá, že těžce raněné oběti přežily, musely tedy být dlouhou dobu ošetřovány dalšími členy tlupy.
