Článek
Člověk, který mě hraje ve filmu Kameňák 2, se jmenuje Martin Faltýn, v sedmdesátých letech vystudoval režii na Vserossijskom gosudarstvennom institutě kinematografii imeni S. A. Gerasimova (VGIK) v Moskvě, jeho divácky nejúspěšnějším dílem je varovný protipirátský spot s Maxipsem Fíkem na každé videokazetě. Pan Faltýn vypadá takhle.
Sakra... promiňte, špatné foto. Pan Faltýn vypadá takto:
Což mi přirozeně až příliš lichotí. Na druhou stranu právě takové obsazení zásadní role pacienta Baldýnského, "blbého tak, že na to v Kameňákově nemají tabulky", ve mně vzbudilo jistou pýchu, avšak zároveň řadu otázek. Když už se Troška vydal při obsazování mojí role tímto směrem (plešatí lidé se vztahem k Sovětskému Rusku), proč neobsadil rovnou Lenina? Jenže pak mi došlo, že Lenin je již dlouhou řadu let mrtev a že to je asi ten důvod...
Ano, bylo to tehdy velmi smutné.
Přesto se nemohu zbavit dojmu, že existují lidé, kteří by představu Zdeňka Trošky o mé osobě naplnili mnohem lépe.
/kliknout na obrázek se doporučuje jen silným povahám/
Nicméně dnešní Baldachýn není a nemůže být o Kameňáku 2 - Faltýna v roli mne uvidím až příští týden. A předem se filmy hodnotit nemají, protože nikdy nevíte, jestli to nakonec nebude umění.
Jistě však uznáte, že mi čekání klidu nepřidá. Připadám si tak trochu jako prezident Beneš před premiérou Dnů zrady, jako Lawrence z Arábie před premiérou Lawrence z Arábie, jako Ježíš před premiérou Ben Hura, jako Kennedy před premiérou JFK. Jak se jim povedu? Zachytí mou osobnost v celé její šíři? Podle fotky pana Faltýna se o to minimálně pokouší... Ale může se jim to vůbec povést? Vždyť se vůbec neznáme. Proč mě tvůrci nekontaktovali před natáčením? Proč se mnou pan Faltýn nestrávil nějaký čas, nepozoroval mé chování, nekopíroval mé pohyby? Jistě vědí, že i drobná chybička, nepřesnost, nepozornost může lidem zkazit celý dojem z filmu.
Někdy i droboučká tisková chyba může zcela obrátit propagaci v proroctví.
Zkrátka - o své velké premiéře nevím nic a ta nejistota mě ubíjí. Jaká bude moje role v celém příběhu? Budu jen figurkou na vozíku, legračním kriplem jako v Kameňáku 1 kolega Jaroš? Budu mít (vedle toho, že mě hraje pan Faltýn) ještě nějaké další postižení? Zaujmu obecenstvo nějakou zábavnou maličkostí, která se pak v Čechách stane módním výstřelkem? Nebo se stanu jednou z podstatnějších postav Kameňákova a budu mít svou vlastní substory? A jakého bude žánru?
Budou například pozorovat pozvolný propad mé postavy do hlubin šílenství jako v Taxikáři a nebo Kultu hákového kříže??
Nebo smím doufat ve sci-fi?
Ale stejně je mi líto, že jsem nemohl hrát sám sebe... sám. Jedním z důvodů, proč filmoví recenzenti nenávidí filmaře tkví v tom, že během natáčení si člověk užije mnohem víc srandy než při psaní recenze.
(Ano, je to Indiana Jones 4.)
Nicméně tím hlavním důvodem mého rozechvění je fakt, že mé jméno bude až navěky spojováno s filmem, který nesporně vejde do dějin kinematografie. Jak všichni víme, film Kameňák 2 vznikl tak, že režisér Troška seřadil koresponďáky s vtipy, kteří mu poslali jeho oddaní televizní diváci. Takové zapojení prvku náhodnosti do tvorby mainstreamového filmu je naprostá novinka. Samozřejmě, v dějinách experimentálního filmu už bylo mnoho pokusů s aplikací surrealistického proudu vědomí či dadaistickým losováním natáčených scén z osudí, nicméně žádný film pro široké obecenstvo ještě nešel tak statečně a tak daleko tam, kde před ním ještě nikdo nebyl. Zamyslíte-li se nad už třeba na filmem Kameňák 1 podrobněji, zjistíte, že má všechny znaky uměleckého filmu: je zcela nepochopen dobovou kritikou, otvírá společensky striktně tabuizovaná témata (erotický život Vydry, homosexuální transvestitismus mezi katolickými jeptiškami) a používá neherce. Nicméně Kameňák 1 byl teprve prvním krůčkem na cestě Zdeňka Trošky mezi umělecké legendy. Tím, že scénář jeho dalšího filmu vložil do rukou lidu, vyhrál ten největší boj, který se odehrává v srdci filmaře. Boj s vlastním egem. Až dosud všechny filmy - umělecké i ty nejblbější (i ty nejblbější umělecké) upozorňovaly na osobu svých tvůrců. I o tom nejomletějším scénáři plném klišé vždycky někdo prohlásil, že ho vymyslel. Ne tak Troška. Má až moc velké srdíčko, abychom se do něj nevešli všichni. Kameňák 2 je filmem nás všech, je to první důkaz o tom, že společenská kooperace může být aplikována i na filmové dílo. A s trochou nadsázky bych mohl říci, že je to film takový, jaký jsme my všichni. A nastavení společenského zrcadla je přece nejvyšším cílem umění jako takového. Kameňák 2 (2004) se tak zařazuje po bok filmů jako Andaluský pes (1929), Vozka smrti (1921) nebo Gay Niggers from Outer Space (1992).
Nejsem si však jistý, zda si čeští tvůrci dostatečně uvědomují, že tak skvělý nápad bezelstně vypouštějí do světa krutého byznysu. O tom, že se umělecké vize bezostyšně kradou, se přesvědčujeme každý den...
Navíc souboj mezi hollywoodskými studii a scénáristy sdruženými ve Screen-Writers Guild či Writers Guild of America jsou dostatečně známé. Americké scénáristické odbory si neberou servítky, kvůli desetinám procent z prodeje DVD demonstrují, kvůli celým procentům již stávkují, kvůli čemuž studia málem přestala točit filmy. Čeho bude takováhle hustá parta schopná ve chvíli, kdy jí půjde skutečně o kejhák?
Zdeněk Troška je statečný člověk. A já jsem poctěn tím, že mohu být v jeho filmu.