Článek
Kateřina Pospíšilová (vlevo) spolu s dalšími dívkami. Foto: APK/2
Kateřina Pospíšilová si na soutěži vede svůj deník, o který se s Novinkami podělila. Můžete si tak přečíst, jaké pocity česká kráska z pobytu v Japonsku má.
| Deník Kateřiny Pospíšilové - část první |
| Dnes je můj druhý den v Japonském Tokiu, kde jsem na mezinárodní soutěži krásy Miss International. Musím se přiznat, že ač jsem dosud cestovala podle mého názoru dost, zjišťuji, že opět nic nevím. Jelikož je to má třetí cesta do Japonska, už mi tolik nevyrazilo dech, když se mi po mém příletu na letiště při pozdravu začali všichni Japonci klanět, že si tu se svými 178cm stále připadám jako Eifelovka, ani jejich neustálá touha po focení, kdy se od člověka očekává, že nasadí tzv. missí úsměv. Z letiště jsme se přemístili do krásného hotelu Tokyo Prince Hotel, kde budeme až na malé výlety a nácviky trávit většinu svého času. Hlavními jazyky soutěže jsou angličtina, španělština a francouzština. Všechna děvčata jsou v podstatě nádherná, načesaná, stále upravená a usměvavá a doposud velice přátelská. Když mi před odletem maskérky z Ordinace v růžové zahradě, kterou jsem ještě to ráno natáčela, "záviděli", že odjíždím na měsíční prázdniny, ubezpečovala jsem je, že jedu hlavně pracovat. Od rána do večera se tu střídají nácviky, recepce a přehlídky. Už relativně dlouho se pohybuji v modelingu a herectví, a tak je pro mě docela jednoduché zahrát si na modelku nebo sebevědomou mladou ženu v televizi, jakmile však mám jít sama za sebe, přijdou vzpomínky na domácí výchovu, sestávající ze základních pravidel: Je důležité, co má člověk na srdci a v hlavě, zatímco vzhled je vedlejší, o svých přednostech moc nemluv a uč se od ostatních. To je ale trochu jiný pohled, než s jakým se setkávám tady. Vedle stále upravených a sebevědomých Latinoameričanek a profesionálních Asiatek nevystavujeme my Východoevropanky své přednosti příliš na odiv, takže první lekce pro mě zní: snažit se být stále upravená a načesaná a hlavně už navenek hrdá, že jsem z České republiky "as we are the best", že jo...! |
Kateřina Pospíšilová (vlevo) a další evropské soutěžící. Foto: APK/2
| Deník Kateřiny Pospíšilové - část druhá |
| A máme za sebou víkend, což na této soutěži neznamená dva dny volna, ale jedno volné odpoledne, za které jsme byly všechny moc vděčné. Byla to sobota, kdy jsme dopoledne nacvičovaly na nedělní večer a odpoledne uspořádali odpolední dýchánek u Miss Egypt, která je už držitelkou titulu Miss Earth. Na večírku se každá z dívek pokusila předvést typický tanec svého národa, což byly zejména u Latinoameričanek téměř profesionální výkony. Pak jsem si zašla do posilovny, ve které sice zaplatím za jednu návštěvu tolik co u nás za měsíc, ale je fakt nádherná... nejvíc mě asi pobavilo, když jsem na konci vstoupila do sauny a zjistila , že tam můžu sledovat televizi. Ale zrovna tam byl puštěný baseball, tak jsem brzy odešla. A teď k neděli, jejíž večerní dění mohlo sledovat celé Japonsko na svých obrazovkách, jelikož se volila Miss International Japan 2007. V rámci toho jsme měly menší výstup i my, finalistky Miss International. Převlékly jsme se do svých národních krojů, na mikrofon se představily ve svém rodném jazyce porotě a divákům a prošly se po molu. Ani bych netušila, jak rychle se může vyhoupnout sebevědomí človíčka, který se snaží s velkou slávou a pompou vysvětlit divákům, že je ze střední Evropy, the Czech Republic, když se hned vzápětí z obecenstva ozve "Bravo"! V tu chvíli jsem měla pocit, že mám už na hlavě korunky nejmíň tři a s velkým úsměvem a vnitřním pocitem uspokojení jsem prošla po molu. Možná dělám z komára velblouda, ale jsem skutečně vděčná, že někdo toto jedno slůvko měl odvahu do toho jinak tichého sálu vykřiknout. Z toho plyne lekce číslo dvě: raduj se i z maličkostí a dobře naslouchej! |