Tunick tlumočil pokyny do megafonu a nazí lidé všech tvarů, velikosti i odstínu pleti se před rozbřeskem soustředili na hlavní třídě a schodech před sochou. "Támhle jsou nějací lidé v šatech, sundejte to dolů!" křičel Tunick, fotograf z Brooklynu, který dokumentuje skupiny nahých lidí na veřejnosti po celém světě od roku 1992.

Pro dobrovolníky, kteří chtějí být součástí Tunickova umění, to znamená zahodit ostych a vydržet dvouhodinovou fotografickou seanci zahrnující občas dost nepohodlné pozice na chodníku.

Třiadvacetiletý student Harold Velásquez říká, že byl před začátkem nervózní, ale pak z něj všechno spadlo. "Cítil jsem kolem dobré vibrace, pozitivní energii mezi lidmi, kteří se do toho zapojili. Jsem rád, že jsem se přidal," dodává.

"Lidé byli tak rozjaření, že bylo místy těžké s nimi pracovat a všechno trvalo déle, než jsem čekal. Ale nafotil jsem to, co jsem chtěl," řekl po fotoseanci Tunick. "Tělo představuje krásu, lásku a mír. Dneska tu mezi lidmi byla spousta krásy a energie."

Každý, kdo se focení zúčastnil, dostane vlastní kopii vzniklých fotografií, říká Tunick. "O tomhle matce řeknu, až budu mít tu fotku," svěřila se pětatřicetiletá lékařka Josefa María Bricenová. "Bude si myslet, že jsem zešílela."