Příběh, který bohužel nemá šťastný konec, se začal odvíjet už v roce 1997. Tehdy bylo na malém ostrůvku u Nového Zélandu postaveno na osmdesát betonových soch terejů.

Ochranáři doufali, že napodobeniny rozmístěné na útesech přilákají tyto společenské mořské ptáky a na ostrůvku vznikne nová a početná kolonie. Jenže plynul rok za rokem a skály u břehů moře zůstávaly až na betonové sochy prázdné.

Roky marného čekání

Uběhlo dlouhých 18 let. Sochy byly přesunuty na jiné místo a ochranáři dokonce pořídili speciální systém poháněný solární energií, který vyluzoval zvuky terejů. Dobrovolníci každý rok přicházeli na ostrov a kolem betonových soch roztírali ptačí trus, který měl živé ptáky rovněž nalákat.

Dobrovolníci rozstřikují terejí trus.

V listopadu roku 2015 se však milovníci přírody dočkali. První vlaštovkou, tedy vlastně terejem, který přilétl na ostrov se stal poněkud zmatený mladý samec, jenž byl patrně vypuzen ze své kolonie a hledal nový domov. Byla z toho velká sláva a všichni očekávali, za jak dlouho se k terejovi připojí další ptáci.

Jenže to se nestalo. Mladý terej zůstal mezi betonovými ptáky sám. I proto ho pojmenovali Nigel. Staré anglické jméno je totiž v australské angličtině synonymem pro osamělého muže bez přátel.

Bohužel to byla láska na celý život

Zprvu zmatený Nigel se na útesu docela dobře zabydlel, byť jeho společníci pohybem dvakrát neoplývali. Jedna ze soch však Nigelovi padla do oka. U terejů trvá partnerský vztah po celý život, a jakmile se mladý pták zamiloval do kamenné sochy, byl ztracen.

Nigel se svou družkou

Kromě obstarávání potravy se Nigel od své betonové vyvolené nepohnul ani na krok. Dokonce pro ni postavil hnízdo, ani to však kamenné srdce neobměkčilo. Nigel žil až do minulého měsíce v osamění po boku neživé makety. Tam ho také uhynulého našel minulý týden ochranář Chris Bell.

„Bylo to smutné. Takhle to skončit nemělo,“ povzdechl si Bell v rozhovoru pro list Guardian. Přitom podle něj stačilo, aby Nigel ještě rok dva vydržel. Ironií osudu totiž minulý měsíc na ostrov přiletěli další tři terejové. Podle ochránců to znamená obrat k lepšímu a možný počátek kolonie.

První kolonizátor snad neuhynul zbytečně

„Bylo by hezké, kdyby měl šanci spářit se se živou samičkou,“ uvedl Bell. Nigel si ale nových příchozích nevšímal a dál trpělivě čekal na svém útesu po boku své lásky.

Early Christmas present! Four gannets have been spotted on Mana today by the ranger Chris. It’s 20 years to the month in...

Zveřejnil(a) Friends of Mana Island dne 24. prosinec 2017

Na fotografii jsou zakroužkováni tři nově příchozí terejové a Nigel (zcela nahoře), který se s nimi příliš nedružil.

Zatímco bylo jeho tělo odesláno k prozkoumání na Masseyovu univerzitu v hlavním městě Wellingtonu, aby tamní zoologové zjistili, jak vlastně Nigel skonal, místní ochránci věří, že za pár měsíců vznikne po více než čtyřiceti letech na Maně konečně kolonie terejů australských.

Noví tři příchozí jsou slibným začátkem. A Nigel na tom bezesporu má velkou zásluhu. Vydával se totiž na moře hledat potravu a tam si ho zřejmě ostatní terejové všimli. „Kvůli němu vědí ostatní o Maně. Kdo ví, možná za šest měsíců z toho nakonec bude příběh se šťastným koncem,“ uzavřel Bell.