Františka poznala svého manžela ještě v polovině minulého století, když spolu pracovali v podniku Československá plavba dunajská v Bratislavě. Jejich cesty se ale pak na šedesát let rozdělily.

Františka šla pracovat do zahraničí a procestovala kus světa. Také její novopečený manžel zvedl kotvy. „Já se vydal na moře, kde jsem strávil 40 let. Mezitím jsem se oženil a narodila se mi dcera Zuzana,“ popsal Novému času Ľudovít.

„Dva roky poté, co moje maminka zemřela, otec potkal Františku náhodně na autobusové zastávce,“ vysvětlovala jeho dcera Zuzana. „Manželka mě poznala okamžitě. Já chvíli přemýšlel, odkud ji znám,“ přiznává Ľudovít.

Proč chodit do kavárny, když spolu můžeme bydlet

„Šli jsme na kávu a setkávali jsme se asi rok. Pak jsme si řekli, proč se máme setkávat v kavárně, když se můžeme setkávat doma,“ dodává s úsměvem.

Františka přiznává, že na Ľudovíta myslela celý život, i když už byla dvakrát na smrtelné posteli. „Mladý člověk stáří těžko pochopí. Máme už svá léta a manželství chápeme také jako vzájemnou pomoc na sklonku života. Samozřejmě, máme se rádi. Vždyť na věku nezáleží,“ dodávají novomanželé.