Merry Cemetery, nacházející se na severozápadě Rumunska, je sbírkou více než tisíce náhrobků, které svými veselými barvami zaujmou hned na první pohled. Kromě ozdobných maleb se pyšní zajímavými a mnohdy i legračními příběhy zesnulých. Návštěvníci z jiných zemí prý nevšednímu smyslu pro humor často nerozumí, hřbitov je ale vždycky zaujme.

K myšlence zdobit náhrobky malbami a rýt do nich epitafy přišel už roku 1935 sochař Stan Ioan Patras. S prací pokračoval až do své smrti v roce 1977, do té doby ozdobil celkem 700 náhrobků. Na jeho hrobu najdete příznačný nápis: „Tvůrce Veselého hřbitova.“

Pro práci musíte být stvořeni

Jeho následovníkem je dvaašedesátiletý sochař Dumitru Pop Tincu. „Vidím, jak se umění návštěvníků dotýká. Není to ledajaký hřbitov, lidé se tu mohou smrti zasmát,“ prozradil. Tincu odvádí celou práci sám, je si však vědom faktu, že i on bude muset jednoho dne najít učně, který bude s řemeslem po jeho smrti pokračovat.

„Mladí lidé jsou z řemesla nadšení, vybrat budu muset ale toho pravého. Práce má tři důležité aspekty, musíte být sochař, malíř a básník. Pokud vám něco z toho schází, máte smůlu. Pro tuto práci musíte být stvořeni,“ má jasno Tincu.

Z některých básní mrazí

Jeden z náhrobků, pod nímž leží zesnulý řidič kamiónu, ironicky varuje před honbou za penězi a tvrdou prací. „Tvrdě jsem dřel, abych byl bohatý. Všeho jsem kvůli tomu zanechal. Jednoho dne jsem však havaroval a v pouhých 42 letech zemřel. Přál bych si, abyste se na chvíli zastavili a tohle si přečetli, bylo to totiž zbytečné.“

Všechny náhrobky, jejichž hodnota se pohybuje v přepočtu od 11 do 28 tisíc korun, jsou pokryté zářivými barvami, některé epitafy jsou však chladné a nahání hrůzu.

„Ležím zde od té doby, co si mě smrt našla pod koly vlaku. Hrál jsem si a pak do mě narazil vlak. Maminko, vím, že budeš brečet do konce svého života, bylo mi pouhých deset let a způsobil jsem ti tolik bolesti,“ popisuje text na jednom z náhrobků.