Britští vědci studují tyto fascinující zvířata již více než 20 let. Tým z univerzity v Exeteru v čele s doktorkou Faye Thompsonovou se zaměřil na divoké bitvy mezi jednotlivými skupinami čítající kolem 30 jednotlivců na každé straně.

„Jednotlivci si ve skupině pomáhají navzájem, například s vychováváním mláďat. Jejich konflikty jsou taky společné,“ uvádí pro agenturu Reuters Faye Thompsonová. Boje mangustích skupin probíhají neobyčejně krvavě a hlučně. Zvířata varují své spolubojovníky před nepřáteli vysokým pištěním. Velmi často jsou zvířata ošklivě zraněna a občas i umírají.

Během těchto bojů se některé mangusty vydávají do nor svých rivalů, kde v zuřivém transu roztrhají všechna mláďata, na která narazí. „Vypadá to, že skupiny mezi sebou bojují zejména o jídlo a teritorium,“ vysvětluje doktorka Thompsonová. Poněkud překvapivě nejde jenom o to svého protivníka zabít. Vědecký tým pozoroval případy páření mezi samci a samičkami z nesvářených skupin.

Mangusta žíhaná.

Mangusta žíhaná.

FOTO: Profimedia.cz

I pro to má britský tým vysvětlení. Páření s někým mimo skupinu totiž pomáhá zabraňovat přílišnému příbuzenskému křížení, ke kterému v uzavřených mangustích skupinách často dochází. Pro pářící se zvířata jde v tu chvíli veškerý boj stranou a je jim úplně jedno, že jejich druzi ve zbrani právě možná umírají v zubech nepřítele.

Za největší zajímavost považuje doktorka Thompsonová fakt, že během těchto krvavých válek mají březí samičky větší pravděpodobnost, že mláďata donosí. „Samičky si nacházejí způsob, jak březost dotáhnout ke zdárnému konci, aby posílily skupinu pro příští boje,“ říká Thompsonová.

Náhled do fungování mangustích skupin ale není jenom otázkou zoologie. „Člověk je rovněž spolupracující druh. Žijeme v sociálních skupinách, ve kterých si navzájem pomáháme. Pochopení toho, jak konflikt mezi mangustami vzniká a jak je řešen, nám pomůže pochopit lidské sociální chování,“ uzavírá Faye Thomsponová.