První vyrážka se malému Mehdímu udělala už pár dní po jeho narození. Jeho rodiče jí zprvu nepřikládali velký význam, ale zarudnutí se postupně rozšiřovalo a když byly chlapci tři měsíce, měl už zasaženou velkou část těla. Jeho kůže na ní byla oslabená a velmi citlivá. Sebemenší tření pro něj bylo nesnesitelné a Mehdí musel chodit neustále nahý. Nevydržel na sobě mít žádné oblečení.

Znepokojení chlapcovi rodiče konzultovali jeho stav s lokálními lékaři a vyzkoušeli nespočet způsobů léčby včetně homeopatie, jejich synovi však nic nepomáhalo. Náročná vyšetření je stála veškeré úspory a na další brzy neměli.

Mehdího nemoc zatím postupovala do další fáze. Jakmile je kůže něčím narušena, začne se bránit vznikem puchýřů a za pomoci shluků keratinových vláken začne rohovatět. A to platí i pro člověka trpícího hyperkeratózou. V případě této nemoci však u pacienta dochází k obrannému ztluštění pokožky na více částech těla a k nadprodukci keratinu, která způsobuje silnější deformaci kůže než za normálních podmínek. Tvrdá kůže v podobě nevzhledných šupin, kterou má Mehdí i na dlaních a chodidlech, mu ztěžuje manipulaci s věcmi, ale i samotnou chůzi.

Šťastný konec

Když se chlapcova nemoc zhoršila, vesničané se mu začali vyhýbat. Spolužáci se s ním nebavili a získal si mezi nimi status samotáře. Podle slov jeho matky pro Caters TV se jim přímo hnusil a báli se ho.

O případu vesnického chlapce se ale naštěstí v lednu tohoto roku dozvěděla média a spolu s nimi i charita. Díky penězům, které se jí podařilo vybrat, přijali Mehdího do nejlepší nemocnice v Bangladéši. V péči místních lékařů se jeho stav začal až neuvěřitelně rychle zlepšovat a vypadá to, že tento dojemný příběh bude mít šťastný konec. Doktoři dokonce chlapci dávají velkou šanci na úplné uzdravení.