"Šlo o 5000 zlatých mincí, dva zlaté pruty o váze 12 kilogramů a 37 kilogramových odlitků," vypočítal dražební komisař z Évreux Nicolas Fierfort, který tak současně potvrdil zprávy v místním tisku o zlatém pokladu. Všechno zlato bylo podle něj náramně důmyslně poschovávané pod nábytkem, pod hromadami prádla, v koupelně - a taky v bedýnce s lahvemi whisky, jakož i v plechové krabičce, přišroubované pod nábytkem, což byl vůbec první objev, inspirující ty následné.

Na zlato, nakoupené - podle rovněž objevených stvrzenek - zcela legálně během 50. a 60. let minulého století, se přišlo, když si dědic chtěl nechat ocenit mobiliář ze zděděného domu. Zlatý poklad pak rozprodala aukční síň mezi francouzské a zahraniční zájemce na přelomu října a listopadu.

Snad ještě více než dědic se může radovat finanční úřad, kterému ze zákona připadne přinejmenším skoro polovička dědictví, 45 procent. Podíl státu se podle znalců může ještě zvýšit, pokud se ukáže, že původní vlastník neuhradil ze zlatého pokladu daň, postihující francouzské boháče. Pak by na bedra dědice přešla i tato povinnost, a to hned za tři poslední roky.