V pokusu jsou ženy usazeny za plentu a policejnímu kreslíři Gilu Zamorovi odpovídají na otázky ohledně vzhledu jejich tváře. Poté odejdou a na jejich místě se objeví člověk, se kterým se seznámily před kreslením skici. Ten popisuje jejich zevnějšek ze svého pohledu.

U každé ženy tak vzniknou dva portréty a už z popisu je jasné, že se budou lišit. Ženy totiž své rysy líčí často negativně. Uvádějí, že mají velkou čelist nebo obočí, zatímco „cizí“ člověk jim spíše lichotí.

Když jsou pak ženy s portréty konfrontovány, výsledek je pro ně překvapivý a některé se neubránily emotivním reakcím. „Měla bych si víc vážit toho, jak vypadám. Má to vliv na výběr zaměstnání, přátel i na výchovu našich dětí. Ovlivňuje to úplně všechno,“ řekla jedna z účastnic projektu.