Tým fyzika Franka Zaniniho z laboratoře v severoitalském Terstu nástroje zkoumal na mikroskopické úrovni, a to pomocí synchrotronu. Tak se říká kruhovému urychlovači částic, který produkuje velmi silné světelné záření, a umožňuje tak zkoumání hmoty na úrovni molekul a atomů.

Porovnával přitom Guadagniniho housle z roku 1753, které mají hodnotu jeden milion liber (přes 30 milionů korun), s méně kvalitním nástrojem a chtěl zjistit, zda se mistrovské housle v něčem liší.

Odborníci nakonec dospěli k velmi překvapivému závěru: zvuk houslí podle nich zlepšují nejrůznější malé nedokonalosti, například okem neviditelné opravy dřeva.

"Všimli jsme si, že na těch nástrojích je spousta asymetričností. V zásadě vůbec není důvod, aby tam byly - je ale možné, že byly vytvořeny záměrně, aby eliminovaly nepříjemné souzvuky, jež vydávají symetrické instrumenty," tvrdí Zanini.

Metoda pokus omyl

Podle Zaniniho je tenhle způsob odstranění nepříjemných alikvotních tónů účinný, ale je těžké ho dosáhnout. "Něco takového se nedá vytvořit exaktně, takže to nejspíš zkoušeli metodou pokus omyl."

Hypotéza italských vědců je další v řadě domněnek, kterými odborníci vysvětlují fascinující jev - fakt, že právě italští mistři v okolí Cremony vytvořili v 17. a 18. století dodnes nejžádanější housle světa. Jedním z možných vysvětlení, proč jsou tyto nástroje tak kvalitní, je prý to, že v Evropě v době jejich vzniku panovalo velmi chladné počasí. Stromy proto měly velmi hutné dřevo. Spekuluje se také o vlivu speciálních receptur laků.