Hlavní obsah

Tady botanická zahrada, u telefonu Větvička

Právo, Oldřich Danda

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Celé dětství a dospívání má člověk na to, aby se srovnal se svým příjmením. Někomu se to nepodaří a po dosažení dospělosti si za tisícikorunový poplatek jméno po předcích změní. Panu Šourkovi či paní Šoustalové se nelze divit. Jiní si zase myslí, že když přečkají zlomyslné dětské rýmovačky a posměšky, budou mít nadosmrti pokoj. Ale často se mýlí, protože osud je zavede do zaměstnání a profesí, kde jejich jméno dostává nové souvislosti.

Foto: Dušan Dostál, ČTK

Botanik Václav Větvička

Článek

Botanik a bývalý šéf pražské Botanické zahrady Václav Větvička je ukázkovým příkladem jevu mezi jazykovědci zvaném nomen omen, volně přeloženo jako osudové jméno.

Všeobecně známý a uznávaný botanik si na své jméno nestěžuje, ale nemyslí si, že by mu bylo v jeho profesi prospěšné. „K ničemu mi to dveře neotevřelo. Naopak, když jsem zvedl jsem telefon a ohlásil se: botanická zahrada, tady Větvička, tak to na druhé straně položili, protože si mysleli, že je to sranda,“ řekl Právu.

Rodové jméno nebral jako výzvu a k přírodovědě se dostal shodou náhod. „Chtěl jsem jít na DAMU, loutkářskou fakultu, ale nakonec jsem skončil na přírodovědě,“ dodal. Nejdříve se zajímal o ornitologii, ale když vinou rozbitého termostatu uvařil desítky racčích vajec natvrdo, obrátil svou pozornost k zahradnictví a květinám.

Stůj v dopravě, Chlad na horách

Svá omen nomen mají všechny lidské profese, v některých vyznívají zvláště pikantně. Osud si zahrál s gynekologem Karlem Šukem, který si musel se svým jménem užít své.

Příhodné jméno má i ředitel pražského dopravního podniku Jaroslav Stůj. Stejně jako bývalý šéf Horské služby v Krušných horách a poslanec TOP 09 Rudolf Chlad. Podle něj se lidé často nad jeho jménem pozastavují, ale vždy v dobrém. „Akorát moji kamarádi z horské služby vždycky říkali, že největším nepřítelem na horách je Chlad,“ řekl včera se smíchem Chlad zadýchaně, protože právě uklízel sníh.

Jmenných hříček se neubrání ani tak vážná instituce jako je armáda. 13. dělostřelecké armádě v Jincích velí plukovník Jan Třináctý. Na trzích na pražské náplavce zase prodává ořechy pan Ošatka. Zlínská filharmonie má ředitele Josefa Němého.

Podle profesorky bohemistiky a autorky knížky Naše příjmení Doubravy Moldanové většina příjmení vznikla v době císařovny Marie Terezie. „V té době shoda jména s povoláním byla častá, ale když se to trefí po mnoha generacích, tak je to jen náhoda,“ řekla Právu.

Jan Žárskýpohřební služba Vsetín
Stanislav Motyčkatajemník Společnosti přátel žehu
Karla Mráčkovátelevizní rosnička
Josef Tupýbrněnský nožíř
Ferdinand Zátkazakladatel sodovkáren
Pavel Vyžralobávaný exekutor
Miroslav Bobekředitel pražské ZOO
Kardinál Miloslav Vlkpastýř českých oveček

Příjmení si lidé dávali podle místa, kde žili např. Modřanský, podle řemesla, které provozovali, častý je proto Kovář, nebo podle některého z tělesných či duševních znaků. Černý podle černých vlasů či Pajdavý podle chůze. „Když někdo dostal jméno Lakomý, tak jeho potomci zdaleka nemuseli být lakomí, ale může se stát, že se po mnoho generacích v rodině nějaký skrblík vyskytne a my si hned řekneme omen omen,“ podotkla Moldanová.

Psychiatr Jan Cimický také nevěří, že by mohlo jméno předznamenat povolání. „Určitou roli to hraje, ale je to kouzlo nechtěného, protože potom by ten, kdo se jmenuje Doktor, šel studovat medicínu a nebyl by reprezentatem v kanoistice,“ dodal Cimický.

Za 40 let praxe se nikdy nesetkal s tím, že by byli lidé ze svého jména nešťastní. „A často měli nápadné příjmení, ale zvykli si, i když se jim děti smály.“

Anketa

Dostali jste někdy u jména některého člověka nekontrolovatelný záchvat smíchu?
ano, dokonce v jeho přítomnosti
14,4 %
ano, ale dotyčný u toho naštěstí nebyl
56 %
ne
29,6 %
HLASOVÁNÍ SKONČILO: Celkem hlasovalo 2480 čtenářů.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám