Zemřela jí jediná dcera na leukémii a asistentka v marketingovém oddělení firmy Ortho-McNeil Pharmaceutical se domnívala, že už nemůže být hůře. V práci však záhy zjistila, že může. Nadřízený jí řekl, že se vedle ní cítí kolegové nepříjemně, kvůli její tendenci probírat tragickou událost takřka s každým. Nařídil jí pak i sundat fotky dcery z pracovního stolu.

Ingrahamová se s firmou, ve které pracovala 12 let, soudila kvůli způsobení emoční újmy, avšak neúspěšně. U její dcery Tatiany byla diagnostikována leukémie roku 2003. S nemocí se nejdříve úspěšně poprala, ale choroba se jí vrátila o dva roky později a v květnu téhož roku jí podlehla.

Oznámil jí to slušně, avšak striktně

Žena byla ze smrti své dcery zcela zničená a v práci si na svém stole vystavila hromadu jejích fotografií a její baletní střevíčky v průhledné skříňce. O rok a půl později si zavolal vedoucí personálního oddělení jejího nadřízeného Carla DeStefanise, aby mu řekl o stížnostech dalších pracovníků, kteří se v její blízkosti necítí dobře.

DeStefanis si svou podřízenou zavolal, na věc ji upozornil a požádal ji o okamžitou nápravu. Nařídil jí odstranění fotografií své dcery ze stolu a dal jí také zákaz mluvení na toto téma. Žena se ho dotázala, zda jí nařizuje, aby předstírala, že její dcera nikdy neexistovala.

"Ano. Pokud budete mít někdy nutkavou potřebu o ní mluvit, přijďte za mnou a probereme to za zavřenými dveřmi mé kanceláře," reagoval nadřízený, načež Ingrahamová v slzách opustila firmu a již se nevrátila. Krátce poté musela vyhledat kardiologa kvůli výrazně zrychlenému bušení srdce a musela podstoupit angioplastiku. To vedlo ke krátkodobé pracovní neschopnosti, po které firmu opustila. Poté podala trestní oznámení na své nadřízené.

Soudy nemohou řešit bezcitnost zaměstnavatelů

Žena soud prohrála, protože prý dostatečně nedokázala, že se jí pokusil DeStefanis způsobit újmu, či jednal extrémně nebo agresivně.

"Není žádných debat, že by rozumný zaměstnavatel měl vědět, že říci truchlící matce, aby nemluvila o své zemřelé dceři, může způsobit citovou újmu. Nicméně tak silnou reakci člověk předvídat nemohl. Pokud by měly soudy rozhodovat o každém případu hrubého či bezohledného chování nadřízených, nedělaly by nic jiného," zněl verdikt soudce Victora Ashrafiho.