Ať byla odkryta ta nejvýznamnější hrobka nebo jen úplná maličkost, Havás tam nechyběl. Vždy byl připravený poskytnout médiím veškeré detaily a neustále pracoval na zviditelnění Egypta z archeologického hlediska v celém světě. Nepůsobil jen jako mluvčí archeologů, nýbrž i jako popularizátor egyptské historie. Nejednou ho tamější  archeologové obvinili, že za jejich práci "slízává smetánku" právě on, avšak nikdo nespekuloval o tom, že je člověkem na svém místě.

Revoluci a svržení prezidenta Husního Mubaraka však neustál ani on. Havás byl v čele hlavní egyptské historické rady po celých 10 let. Předtím dlouhá léta vedl veškeré práce kolem známých pyramid v Gíze a Sfingy. Neúnavně pořádal tiskové konference zaměřující se na nové nálezy a zjištění. Jenže jeden z posledních činů prezidenta Mubaraka, který stihl za své vlády učinit, mu nyní obrazně zlomil vaz.

Mubarak jmenoval krátce před svým útěkem Haváse ministrem historie. Jenže právě tato pocta nyní ukončila jeho kariéru. K některým archeologům, kteří nebyli spokojeni se stylem jeho managementu, se nyní přidali protestující, kteří se snaží z vedení země odstranit všechny, se kterými měl Mubarak cokoliv společného.

Mumie udeřila

Lidé na sociálních sítích na vyhození Haváse většinou reagovali stručně: "Prokletí mumie opět udeřilo."

Havás byl velmi populární mezi novináři, návštěvníky historických vykopávek a dříve i samotným egyptským národem. Svou popularitu si vysloužil zejména za svůj neotřelý styl a neutuchající odhodlání propagovat egyptské poklady ve světě. Právě jejich prostřednictvím se snažil do země přilákat turisty. Proslavil se také vedením kampaně, která si dávala za cíl vrátit do země Rosettskou desku zpět z Velké Británie.