Slabší strach ji přitom provází i ve chvíli, kdy zahlédne jakékoli jiné žluté ovoce. Obyčejný nákup v supermarketu je proto pro Dandovou poměrně komplikovanou záležitostí.

„Začalo to, když mi bylo sedm. Můj bratr tehdy položil jako vtip banán do mé postele. Cítila jsem se strašně, když se ta slizká hmota dostala na mé tělo. Začala jsem panikařit a rychle dýchat. Od té doby tento pocit přichází vždy, když vidím banán,“ vysvětlila příčinu své fobie Dandová.

Problém například nastává i na návštěvách, kdy lidé mají často banány položené v ovocné míse. Mladá maminka dvouletého syna Harrisona většinou o svém problému s podlouhlým ovocem nikomu neříká, nepříjemná chvíle nastává až v případě, kdy je v jejím dohledu. To začne prchat s omluvami typu: „Promiňte, ale musím okamžitě jít pryč z této místnosti.“

Své fobii se částečně vzepře jen kvůli synovi

Žena sama přiznává, že je to velmi trapné, když trpí takovým nesmyslným strachem z banánů, ale nemůže si pomoci. Svůj odpor dokáže mírně potlačit jen ve chvíli, kdy dává banán svému synovi, který je paradoxně zbožňuje.

„Musím použít deku, ve které banán zvednu, v gumových rukavicích a utěrce pak rozevřu slupku a pošlu mu jej na vozíku,“ vysvětluje Dandová svůj obtížný systém podávání banánu dvouletému synkovi.