K tomuto závěru dospěli nizozemští lékaři zkoumající úřední záznamy o tisícovkách úmrtí, k nimž došlo ve Vídni během zimy roku 1791. Zjistili tři nejčastější příčiny úmrtí v době skladatelovy smrti - kromě tuberkulózy a podvýživy k nim patřila vodnatelnost, při níž se v těle hromadí tekutiny. Právě v týdnech před Mozartovou smrtí a po ní zemřelo ve Vídni na vodnatelnost více než 500 lidí.

Byla to také jediná ze tří uvedených nemocí, která se tou dobou vyskytovala častěji, než v předchozích či následujících letech. Vyvolává ji streptokok, nákaza běžně vede jen k zánětu hltanu. Doktor Richard Zegers z Akademického lékařského střediska v Amsterdamu soudí, že Mozarta zahubila právě streptokoková epidemie. V komplikovaných případech mohou streptokokové bakterie způsobit smrtící poruchu ledvin. „Selžou-li ledviny, nedokáží vylučovat tělní tekutiny, ty se pak hromadí v těle, takže pacienti se nadouvají a je jim stále hůř,“ uvedl Zegers.

Viníkem byla válka

Na to zřejmě doplatil i slavný skladatel. Krátce před smrtí prý bylo jeho tělo tak zduřelé, že se nemohl ani obrátit v posteli. Trpěl nevolností a bolestmi zad, v poslední fázi nemoci i vyrážkami. To vše jsou podle Zegerse příznaky streptokokové infekce.

Mozartova smrt musela nějak souviset s Vídní. Během předchozích měsíců roku 1791 sice pobýval také v Praze a v jihoněmeckém Badenu, nemoc však propukla dva dny po jeho posledním veřejném vystoupení v císařské metropoli.

Zegers má pro to zajímavé vysvětlení: v roce 1791 se chýlila ke konci poslední rakousko-turecká válka. Město bylo plné raněných a nemocných vojáků. Ve vojenské nemocnici prý streptokoková epidemie začala. „Nejvíce úmrtí bylo mezi vojáky. V Mozartově době byli někteří vojáci i hudebníky a mohli hrát ve Vídni, kde skladatel onemocněl,“ vyvozuje Nizozemec.

Studii o příčinách Mozartovy smrti zveřejnil časopis Annals of Internal Medicine. Existuje již celá řada vysvětlení náhlé smrti mladého, pětatřicetiletého skladatele. Ta bývá spojována se syfilidou, revmatickou horečkou, trichinózou, zánětem cév, který také vyvolává selhání ledvin, s infekcí při pouštění krve, nebo s otravou rtutí, jež byla tehdy součástí řady léků.