Jeho profese je stará a v oblasti podél řeky Rio Grande bývala běžná. Je to jediné místo ve Spojených státech, kde tato rostlina roste. Teď její existenci tady ohrožuje moderní doba.

Jeho zákazníky je 250 000 až 400 000 členů Domorodé americké církve, kteří jsou jedinými obyvateli USA, pro něž je peyotl legální. Vláda jim jen s největší opatrností povoluje kaktus nakupovat - tato rostlina totiž tvoří součást indiánských náboženských obřadů už dlouhá staletí.

Příslušníci zmíněné církve věří, že vize vyvolané požíváním peyotlu (česky ježunka Williamsova) vedou k osvícení a že kaktus má léčivé vlastnosti. Uctivě jej nazývají "medicína".

Morales peyotl nejí

Sám Morales nikdy peyotl neokusil, protože by to bylo ilegální. Nechce riskovat, že by ztratil svou licenci. Pro její získání je hlavní podmínkou dodržování zákonů. "Musíte prokázat, že se zákonem nemáte žádné potíže," řekl nedávno v rozhovoru.

Jeden z jeho kolegů-peyoteros žije rovněž v Rio Grande City, druhý něco přes 110 kilometrů severně v Mirando City.

V 70. letech minulého století mělo v Texasu povolení obchodovat s peyotlem 27 lidí. A určitě jich bylo ještě mnohem více až do roku 1967, kdy byla tato rostlina postavena mimo zákon.

Tato profese se jen tak tak vejde do legálního rámce v zemi, která je v permanentní válce proti drogám. Avšak v peyotlové oblasti se nic netají. Morales má před svým skromným domkem velkou firemní tabuli, která hlásá "Mauro Morales - obchodník s peyotlem, nákup a prodej peyotlu". Je na ní i telefonní číslo, aby žádný eventuální zákazník neprošel bez povšimnutí.

"Je to obchod. A je to jediný příjem, který mám," říká a krčí přitom rameny.

Rostliny ubývá

Na klesajícím počtu obchodníků s peyotlem se podepsalo několik faktorů, ovšem tím nejvýznamnějším je rostoucí nedostatek samotné rostliny. "Tady kolem je ještě trochu peyotlu, ale už to není, co bývalo. Teď už se stává nedostatkovým artiklem," překřikuje Morales kohouta kokrhajícího na střeše boudy.

Licenci pro obchodování s peyotlem má už 16 let. Předtím pracoval jako sběrač - procházel pěšky vyprahlou křovinatou krajinou jižního Texasu s mačetou v ruce a odřezával vršky kaktusů, tedy pokud na ně narazil. Tyto koláčky se pak konzumují buď syrové, sušené i rozemleté, případně ve formě čaje.

Obvykle to bylo snadné - peyotlu bylo hodně a majitelé půdy rádi za malý poplatek dovolovali peyoterům sklízet kaktusy.

Avšak urbanistický rozvoj a všeobecně rozšířené vyorávání kořenů, které ničí přirozenou vegetaci a nahrazuje ji trávou pro pastviny pro dobytek, zničily mnohá kaktusová pole, jež se kdysi táhla do nedohledna podél hranice mezi USA a Mexikem.

A stále více ploch s kaktusem se stává zakázaným územím, protože je nakupují bohatí Texasané, kteří z nich dělají lovecká hájemství, řekl Martin Terry, profesor biologie na Státní univerzitě Sula Rosse v texaském Alpine.

Moralesovi sběrači řežou kaktusy tak, aby rostlina znovu mohla dorůst. Morales bere do ruky mačetu a sekne vodorovně ostřím podél země, aby předvedl jejich techniku. "Vzpamatuje se, ale roste pomalu. Je těžké získat dostatek medicíny," vzdychne.