Cílem pokusu bylo zjistit, jak reagují jednovaječná dvojčata vyrůstající každé v odlišném rodinném prostředí.

Ani sami adoptivní rodiče nevěděli, že jejich dítě je součástí výzkumu nebo že pochází z dvojčat. Výzkum vedl přední americký dětský psycholog ve spolupráci s prestižní newyorskou adopční agenturou Louise Wise Services.

Prava vyšlo najevo v roce 2003

Až když Elyse Scheinová agenturu v roce 2003 kontaktovala, zjistila nějaké podrobnosti o svém narození a pravda se začala vynořovat na světlo.

"Dostala jsem dopis, ve kterém stálo: ´Narodila jste se 9. října 1968 v 12:51 jako mladší z dvojčat, dívek.´ Bylo to neuvěřitelné. Najednou jsem věděla o dalším prvku své identity. Najednou jsem byla dvojče."

Když agentura kontaktovala Elyseinu nově objevenou sestru Paulu, sestry rychle navázaly spojení a domluvily si schůzku v jedné newyorské kavárně.

"Každičký krok do té kavárny byl významný. Cítila jsem to tak. Od té chvíle měl být můj život navždy jiný," vypráví Paula. Když prý poprvé spatřila Elyse, byla potěšena tím, že ačkoli se podobaly, každá byla zároveň jedinečná.

Každá má jiný styl

Elyse se zrovna vrátila z Paříže, kde pracovala. "Vypadala velice evropsky," říká Paula. "Měla tmavé brýle a kouřila. Vypadala velmi cool. Byla to má alternativní verze. Myslím, že pro nás obě bylo příjemné zjistit, že nejsme jako přes kopírák. Jakkoli jsme podle fotek vypadaly stejně jako děti, jako dospělé máme každá vlastní styl."

"Obě jsme si patrně v duchu pokládaly tutéž otázku: co se dělo s tím druhým tělem, s touto DNA? Nebo co jsi dělala od doby, kdy jsme sdílely dělohu?" uvádí Elyse. "Zjistily jsme, že máme stejnou oblíbenou knížku a film, Nebe nad Berlínem."

"Bylo to bláznivé," dodává Paula. "Cítily jsme, že vedeme svým způsobem náš vlastní neoficiální výzkum na téma příroda versus výchova."

Ženy, které přišly o 35 let společných zážitků, chtěly s tím, co se jim stalo, konfrontovat zmiňovaného psychologa Petera Neubauera. A to i přesto, že přišly na to, že z výzkumu o dvojčatech byly předčasně vyjmuty. Neubauer se s nimi nejprve odmítal setkat, ale nakonec souhlasil.

Psycholog odmítl přijmout zodpovědnost

"Bylo to docela surrealistické," říká Paula a připomíná tvrzení své sestry, že byly pro vědce "něco jako laboratorní krysa, která se vrací, aby se viděla s velkým panem doktorem". "Měly jsme na něj spoustu otázek. Jenže on velmi rychle obrátil a bylo jasné, že to vidí jako příležitost, jak obnovit svůj výzkum," dodává Paula. "Chtěl zjistit, co se z nás vyklubalo a jak jsme se vyvíjely."

Ani Paula ani Elyse neměly pocit, že dostaly odpověď na všechny své otázky. A všechny záznamy z výzkumu jsou zapečetěny až do roku 2066.

Jedna z otázek se týkala dědičnosti duševních chorob. Dvojčata se totiž dozvěděla, že jejich matka strávila část svého života na psychiatrii. Ani jedna z žen si však nemyslí, že od doktora Neubauera dostaly to, co chtěly. "Opravdu jsem doufala, že přijme zodpovědnost za to, co udělal před mnoha lety," vysvětluje Elyse.

"On ale odmítá možnost, že by tehdy udělali něco špatně," dodává Paula. "Ať tak nebo tak, těch 35 let nám už nikdo nevrátí. Jsme jiní lidé jen proto, že nás rozdělili. Nelitujeme svým dosavadních životů, ale naše setkání a problémy, které jsme měly mezi námi, absurdita toho, že vaše dvojče je v podstatě cizinec, to je velmi bolestivé."