Původně odvodňovací kanál, který se nacházel pod tehdejší hlavní ulicí v Jeruzalémě, byl na základě dalších nálezů, jako jsou úlomky keramiky či mince, datován do období existence druhého jeruzalémského chrámu, který Římané zničili v roce 70 našeho letopočtu. Na tiskové konferenci to uvedli Ronnie Reich z univerzity v Haifě a Eli Šukron z izraelského památkového úřadu, kteří řídili vykopávky na místě.

Kanalizační tunel, jehož stěny tvoří otesané kamenné kvádry a strop mohutné kamenné desky představující zároveň povrch hlavní silnice, dosahuje v některých místech hloubky až tří metrů. Patrné jsou rovněž zbytky původního sádrování.

Odhalený kanál sloužící k odvádění srážkové vody a zabraňující povodním svědčí o tom, jak se vládci města starali o blaho občanů, upozornil Reich. "Ukazuje vysoký stupeň plánování, jaký nemá v ostatních tehdejších blízkovýchodních městech obdoby," souhlasí antropolog Joe Zias, který je odborníkem na období druhého jeruzalémského chrámu.

Význam nálezu pak podtrhuje jeho role při útěku židovského obyvatelstva před římskými dobyvateli, podotýkají vedoucí archeologických prací Reich a Šukron. Skutečnost, že v tomto kanálu vyhledalo útočiště velké množství lidí, kteří uvnitř žili a nakonec jím uprchli z města, zmiňuje ve své Válce židovské i historik Josephus Flavius.

Tunel objevili náhodou

"Je to místo, kde se lidé ukrývali a kam utíkali z hořícího, zničeného Jeruzaléma," říká Šukron. Kolik z desetitisíců tehdejších obyvatel města ale tunel skutečně využilo, není jasné, dodává.

Podle Šukrona archeologové na tunel narazili náhodou při pátrání po hlavní jeruzalémské silnici té doby. Nyní jim kanál, z něhož bylo odkryto prvních sto metrů, může pomoci určit také směr, kterým se zmíněná silnice táhla. Experti se domnívají, že kanál začíná na Chrámové hoře a ústí do řeky Kidrón, jež se vlévá do Mrtvého moře.