Jeho nejnovější potyčkou s osudem je pád do nepřikrytého kanálu, který jej vyřadí z akce na zhruba 32 týdnů. Přesto je John v dobré náladě.

"Když lidem vyprávím, co se mi v životě přihodilo, popadají se za břicho," říká John Lyne s dobrou náladou. "Moji přátelé, rodina i moje žena Susan, ti všichni se mi už smějí. Nemyslím si, že to má nějaký hlubší význam, ty nehody se mi prostě stávají."

Johnovo smůla začala, když se narodil s ne zcela vyvinutými plícemi a musel brát steroidy. Jako batole pak vypil láhev dezinfekčního prostředku a museli mu vypumpovat žaludek. O rok později spadl z koňského povozu na silnici, kde právě jela dodávka. Její kola ho minula jen o centimetry.

O pár let později jel domů na kole a zasáhl ho blesk. Ve čtrnácti měl hned několik nehod: skoro se utopil a spadl ze stromu. Šplhání na stromy se ale nevzdal a při příštím pádu si zlomil ruku. Jeho maminka Gwen ho vzala do nemocnice, kde jí řekli, ať přijde znovu nazítří. Při této cestě do nemocnice měl autobus, kterým jeli, nehodu a John utrpěl ještě další zlomeninu.

"Alespoň to byla tatáž ruka," říká k tomu věčný optimista John. "Kdybych musel mít v sádře obě dvě, bylo by to mnohem horší."

V dospělosti se frekvence jeho nehod, kromě zavalení v dole a jednoho zásahu proudem, na nějakou dobu snížila, takže se stačil v klidu oženit. Ale před pěti lety, kdy se s ženou vracel taxíkem domů z dovolené a řidič za volantem usnul. Johnovi se naštěstí podařilo převzít řízení a řidiče včas vzbudit.

Jeho nejnovější nehoda, pád do kanálu, rozhodně patří k těm větším. John si "jen" zranil záda, levou nohu a obě kolena. Není jasné, zda se vůbec bude moct vrátit do práce. Naštěstí už se mu stejně blíží důchod, a tak se John na situaci John dívá z té lepší stránky: "Už mnohokrát jsem měl štěstí a lidé mi říkají, že jsem jako kočka s devíti životy. Nic mne nezkruší. Tak to je a tak to zůstane."