Za firmu zodpovídá její management

Roli managementu společnosti a manažerů lze velmi zjednodušeně přirovnat k převodovému ústrojí, s jehož pomocí jsou realizována veškerá rozhodnutí ve firmě. Důležitým faktorem, který má zásadní vliv na celkovou práci managementu a tím i na efektivnost celé firmy, je organizační struktura. Ta by měla být co nejplošší, bez zbytečných uměle vytvářených řídiících stupňů, měla by respektovat jednotlivé odbornosti firmy, jako jsou například výroba, nebo zajišťování služeb, finance, nákup (zásobování), servisní podpora zákazníků, personální úsek (HR), atd.

Není nijak řídkým jevem, že především ve státem vlastněných firmách, ale výjimkou nejsou ani velké korporace, existují v organizační struktuře nadbytečné řídiící úrovně a manažerské pozice. Důvodem bývá potřeba vytvořit dobré místo pro zasloužilého straníka či pro blízkého známého některého z významných politiků, anebo jde o přehlížené dědictví z minulosti, kdy se nehledělo na efektivnost.

U velkých soukromých korporací bývá často důvodem pro vytváření nadbytečných manažerských postů jakási pseudo-spravedlnost, kdy se nové pozice vytvářejí pro pracovníky, kteří jsou u firmy dlouho a zasluhovali by si kariérní postup. Takových pracovníků je však mnohdy víc než dostupných manažerských postů, a tak se vytvoří nová pozice v organizační struktuře.

Ani jeden z uvedených důvodů není ospravedlnitelný a ve svých důsledcích vedou všechny ke zvyšování nákladů, ke zbytečnému komplikování manažerské struktury a k nabourávání celkové efektivnosti práce firmy. Dobrý management společnosti by měl být schopen naplňovat následující základní atributy, které jsou pro všechny firmy společné:

Členové manažerského týmu musí být profesionálně zdatní, tedy musí danému předmětu podnikání firmy dobře rozumět. Jen tak bude zajištěn jeden ze základních předpokladů pro úspěšnost firmy. Optimální je, pokud firma preferuje výběr osob pro manažerské pozice ze svých vlastních „zdrojů“, tedy pracovníků, kteří mají pro kariérní růst potřebné předpoklady. Tento princip je oceňován zaměstnanci, kteří tak pro sebe vidí ve firmě perspektivu dalšího růstu, a navíc zajišťuje, že manažeři dobře znají daný předmět činnosti, ve kterém se postupně časem zdokonalují, nabírají potřebné zkušenosti a stávají se odborníky.

Takový postup by měl být volen především pro manažerské pozice, které řídí hlavní předmět podnikání firmy. Pro činnosti, které jsou do značné míry pro různé firmy shodné, tedy např. řízení financí, personalistika, apod., je možné při obsazování vyšších manažerských pozic volit mezi vlastními zaměstnanci s danou odborností, a není-li ve firmě nikdo vhodný k dispozici, je možné získat odborníky z externího prostředí.

Rozeznáváme dva druhy komunikace, a to komunikaci uvnitř firmy – se zaměstnanci – a komunikaci k externím subjektům. Pro externí komunikaci zřizují velké společnosti specializovaná pracoviště a najímají si na tuto práci specialisty, malé firmy využívají mluvčí. Většinou firmy dbají především o vnější komunikaci a vnitrofiremní zanedbávají, což je chyba.

Možná to souvisí s určitým podceňováním zaměstnanců – že „oni pro svoji práci nepotřebují vědět“. Ale zaměstnanec, který má informace, je loajálnější, více se snaží podpořit cíle firmy a pracuje s větší zodpovědností, protože se cítí být ceněnou součástí firmy.

Do vnitrofiremní komunikace se řadí pravidelné pracovní porady, stanovování úkolů pro nejbližší období, jejich následné vyhodnocování, atd. Je samozřejmé, že tato komunikace se týká celé manažerské struktury firmy, tedy je nezbytná na všech vertikálních patrech firmy.

Manažeři musí dbát o to, aby zadávání úkolů a vyhodnocování jejich plnění bylo vždy pro příjemce informace srozumitelné. Přesně jak praví přísloví, „v jednoduchosti je krása“. Je na škodu věci, pokud se někdo snaží dělat z jednoduchých věcí zbytečnou „vědu“. Riskuje tím, že mu podřízení nebudou rozumět a že u nich převáží pocit frustrace a nezájmu.

Manažeři by rovněž měli být přísní, ale spravedliví. Je to další z důležitých podmínek pro to, aby firma byla úspěšná. Řada lidí totiž může hledat únikové cesty z toho, co je nezbytné dělat, může mít tendence práci ošidit a věci si usnadnit. Tím však obvykle utrpí kvalita produktu firmy. Proto je nutná přísnost a důslednost manažerů.